Hlavní obsah

V divadle věk neplatí

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Že v divadle věk neplatí a mohou ho stejně dobře dělat staří i mladí, je jedním z každoročních zjištění vrcholné přehlídky amatérského divadla Jiráskův Hronov. Hlavně když ho dělají opravdově a s chutí.

Foto: Ivo Mičkal

Sedm protagonistek inscenace Dokud se tančí roztleskalo hlediště Jiráskova divadla.

Článek

To bezezbytku platí o Ženském Amatérském Spolku ŽAS z jihočeských Homolí, který na letošním festivalu zahrál inscenaci Dokud se tančí. Autorka a režisérka Stanislava Kočvarová ji ušila na tělo seniorské části ryze ženského souboru.

Sedm protagonistek ve věku spíše zasloužilých než čerstvých babiček (koneckonců babičkou se můžete stát klidně i v šestatřiceti) hraje o sobě a o problémech stáří. Činí tak s obrovským nadhledem a energií, ale zároveň se schopností přesně a bez sentimentu pojmenovat hodně hořkých věcí provázejících tuto fázi života, ať už je to osamělost, nevděk potomků, partnerské krize, úbytek sil a nenaplněnost dlouhých dní. Tím posledním dámy z ŽAS rozhodně netrpí, z jejich hronovského představení sálala do hlediště radost ze společné tvorby i ze života samotného a sympatická odvaha k sebeshození, které publikum roztleskávaly už v průběhu hry. Dokud se hraje, ještě se neumřelo. Bravo.

Divadlo hrané dětmi provází v Hronově vždy diskuse o tom, do jaké míry jsou děti ve svém hereckém projevu přirozené a autentické, anebo pouze využívané dospělými k finálnímu jevištnímu tvaru. A vždy se najdou důkazy pro obojí přístup. První, svobodný a hravý, předvedl soubor AD/HaDi z Turnova v autorské parafrázi Andersenovy pohádky o ošklivém káčátku Ten, co se nepovedl.

Téma jinakosti a z ní vyplývajícího vyčlenění ze společnosti ostatních „řádných“ kačen uchopili mladí herci s hravostí, opravdovostí a zaujetím, navíc i s přirozenými a vynalézavými pohybovými etudami a dobrou úrovní mluveného projevu. A představitel „kachny, co se nepovedla“ byl ve své jinakosti dokonale svůj a prošel jí až s filozofickým nadhledem.

Děti z Tanečního studia Light při ZUŠ Popelka zaujaly v inscenacích Strašidelná pravda a Klapzubova jedenáctka především pohybovým talentem, kolektivním jednáním bez rozdílu věku od těch nejmenších až po teenagery, ale jejich projev (až na výjimky, jakou byl protagonista Strašidelné pravdy) postrádal do značné míry právě vnitřní motivaci, svobodu a autentičnost, která je pro dětmi hraná představení nutná. Vynalézavým loutkářským i hereckým zpracováním příběhu jedné z místních pamětnic, promítnutého do dějin města i jeho obyvatel, zaujala pětice dívek ze ZUŠ F. L. Gassmanna z Mostu.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám