Článek
Velmi osobní film, v němž slavný režisér vzpomíná na dětství, vyrovnává se s milostnými i rodinnými vztahy zejména s matkou, získal od francouzských kritiků, kteří hodnotí hlavní soutěž, jedenáct z patnácti možných zlatých palmiček. To je něco zcela nevídaného. Nával na setkání novinářů s tvůrci byl zcela přiměřený oblibě, kterou canneský festival k Almodóvarovým filmům i k němu samotnému chová.
„Jsem velmi šťastný přesto, že prší. Nikdy nezapomenu na včerejší večer, byl to fascinující zážitek. Bolela mě záda, ale vzal jsem si prášek a už o tom ani nevím,“ řekl na úvod novinářům Almodóvar.
Banderas k tomu dodal: „Byla to úžasná noc. Tak dlouhý potlesk, ještě k tomu na nejvýznamnějším festivalu světa, snad vůbec nepamatuji.“
Banderas a zdraví, Cruzová a děti
Almodóvar, Banderas i Cruzová pak odpovídali dokonce i na osobní otázky. „Potřebuji spát osm hodin denně a potřebuji točit filmy. Tudíž je pro mě zásadní, abych byl fyzicky schopen je točit,“ řekl režisér.
Jeho herec se k němu přidal: „Jsem závislý na zdraví. Nedávno jsem měl problémy se srdcem, a teď musím sám sebe tak trochu znovu hledat. Tento film mi v tom ohromně pomohl, pomohl mi najít starého, ale zároveň i nového Antonia. Chci být hodně svázán s filmem, s rodinou, hledat smysl života, a právě o tom tento film vypráví.“
Cruzová zase přiznala svou závislost na rodině a mateřství. „Když jsem začínala, byl můj celý život film, protože každý z nich představoval nové dobrodružství, pořád jsem se měla co učit. V tom mi ohromně pomohl právě Pedro. Ale od té doby, co mám děti, je to přece jen jiné,“ řekla herečka provdaná za Javiera Bardema (ten letošní festival zahajoval), s nímž má dvě děti.
Na otázku, co pro něj sláva, kterou dal i do názvu filmu, znamená, Almodóvar odpověděl: „Má největší ambice je vyprávět příběhy. Úspěch nebo chcete-li sláva pro mě znamená, že mohu točit takové filmy, jaké chci, jsem pánem vlastní kariéry, což nemůže říct každý.“
Pedro Almodóvar je v Cannes velice oblíbený.
Ještě se omluvil za to, že ve Francii mluví španělsky. „Promiňte, vím, že když člověka adoptuje Francie, je to adopce navždy. A mně se to stalo. Vlastně se cítím být španělsko-francouzským filmařem, ale má francouzština tomu neodpovídá.“
Češi na červeném koberci
Dlouho se nestalo, aby po canneském červeném koberci kráčeli čeští filmaři. Letos se té radosti dostalo Heleně Třeštíkové a Jakubu Hejnovi, kteří uvedli v jedné z hlavních festivalových sekcí Cannes Classic dokument Forman vs Forman. Poté se ještě hrál digitálně restaurovaný Formanův film Lásky jedné plavovlásky, který byl po Ikarii XB1 a Démantech noci třetí v řadě českých snímků uvedených v této prestižní sekci.
Třeštíková s Hejnou začali na dokumentu pracovat zhruba půl roku před Formanovou smrtí, a i když uvažovali o tom, že s ním natočí autentický rozhovor, jeho zdravotní stav už to nedovolil.
„Mluvili jsme s ním o tom. S filmem souhlasil, ale už do něj nechtěl vstupovat a my jeho přání plně respektovali,“ řekla Pávu Třeštíková.
Film je tedy sestříhaný z archivních fotografií, dobových záběrů i ukázek z filmů a také z českých, anglických a francouzských rozhovorů, které Forman poskytl a z nichž mnohé ještě v Česku nebyly k vidění.
Premiérové uvedení v Cannes mělo skvělý ohlas a Třeštíková k tomu Právu řekla: „Bylo to velmi intenzivní, protože canneský červený koberec, to se člověku hned tak nepodaří. Ty davy fotografů mě dojaly. A na projekci jsem měla strašnou radost, že publikum reagovalo, a to dokonce na místech, kde jsem doufala, že reagovat bude. Je to životní zážitek. Těšil mě smích a těšil mě i závěrečný potlesk, který mi připadal dost dlouhý. Člověk to vnímá z hlediska zahraničního publika, a to je zvláštní pocit. Měla jsem dojem, že filmu rozumí.“