Hlavní obsah

Umějí se dotknout nebe spíše astronauti, nebo domorodci? Odpovědi hledají umělci Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein

Kulturní šok jako základ vyprávění. Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein 30 let putují mezi mytickou, nehistorickou civilizací a technologicky vyspělým světem. Své zkušenosti s domorodou kulturou a změnou perspektivy vnímání světa i sebe sama přetavují do uměleckých děl. Aktuálně je prezentují v Galerii Václava Špály v Praze a chystají monumentální instalaci v Benátkách.

Foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein (snímek pořízený v květnu 2020 v pražském DOXu)

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Jejich tvorba, prezentovaná aktuálně na výstavě Antropologie emocí v Praze, vyjadřuje zázrak setkání přírodního a technologického světa.
  • V letech 1997 až 2023 podnikli 13 výprav do Papuy Nové Guineje, kde zkoumali kulturu domorodců; těm pak také zprostředkovali setkání s astronauty NASA.
  • Umělci Barbora Šlapetová a Lukáš Rittstein připravují pro muzeum Fondazione Giorgio Cini v Benátkách instalaci Jak se dotknout Nebe.
Článek

Výstava Antropologie emocí v Praze potrvá do 3. května a předznamenává instalaci Jak se dotknout Nebe, kterou umělci připravují pro muzeum Fondazione Giorgio Cini na ostrově San Giorgio Maggiore v italských Benátkách.

Říkají, že expozici pojali symbolicky jako zrcadlo baziliky svatého Marka, která je ikonickou stavbou celého města na laguně. Ostrov San Giorgio Maggiore leží blízko pevniny a náměstí sv. Marka.

Šlapetová s Rittsteinem chystají pro vernisáž tamní výstavy připomínku toho, jak se jim podařilo zprostředkovat setkání zástupců přírodních národů s kosmonauty na vesmírné stanici ISS. Protože, jak oba říkají, ve svých dílech chtějí vyjádřit zázrak setkání dvou světů oddělených od sebe příkopem času.

Foto: Galerie Václava Špály

Obraz z cyklu Antropologie emocí; Barbora Šlapetová

Umělci, kteří spolu tvoří pár i v životě, společné téma nalezli v odlehlých lokalitách Papuy Nové Guineje. Poprvé se tam vydali v roce 1997, aniž předem tušili, že se tam budou opakovaně vracet.

A vědomě i nevědomě vstoupí do neznámých končin nehistorické paměti a napojí se na fenomén související s extrémními polaritami civilizace - té myticky vzdálené a té technologicky nejvyspělejší.

Do oblastí Západní Papuy a Papuy Nové Guiney podnikli sochař a fotografka za téměř 30 let celkem 13 výprav, zkoumali místní domorodé kmeny a jejich kulturu a zpracovali vzájemné poznávání do mnoha uměleckých děl. Domorodcům zprostředkovali i kontakt se západními astronauty, kteří pro příslušníky primitivních kultur byli posly z nebes.

Foto: Galerie Václava Špály

Objekt s názvem Saturn; Lukáš Rittstein

Papuánské, původně kanibalské kmeny v minulosti zkoumali antropologové a další vědci, Šlapetová s Rittsteinem se na ně ale dívali očima umělců. Jejich cílem nebyl etnologický výzkum, ale umělecká metafora vyjadřující zázrak setkání dvou mentalit oddělených od sebe příkopem času.

Sbírali jejich pověsti a legendy a postupně zaznamenávali, jak do původně civilizací netknutých oblastí proniká pokrok se všemi jeho negativními jevy. Své zkušenosti průběžně zpracovávali a přenesli do souborů kreseb, videí, objektů, fotografií i monumentálních soch.

Související témata:
Barbora Šlapetová
Lukáš Rittstein

Výběr článků

Načítám