Článek
V natáčecím dni na počátku dubna se na place na „Kavkách“ sešli tři z pětičlenného týmu tamního úřadu. Zkušenou úřednici, dříve šéfku celého oddělení Olinku, hraje Jitka Smutná, jediného muže, mladého Adama, ztvárňuje divadelník Janek Lesák a nováčka v týmu, Karlu, hraje Kristýna Boková.
Osmidílný seriál ale přinese také příležitosti pro další herce, mimo jiné pro Marii Málkovou, Ivanu Chýlkovou, Vladimíra Javorského, Lindu Rybovou, Janu Plodkovou či Petra Lněničku.
„Ještě jsem se s takovou rolí nesetkala. Jsem za ni velmi šťastná,“ řekla Novinkám ke své roli Jitka Smutná. Říká, že ji zajímalo téma seriálu a také, že se jí moc líbilo, jak je postava Olinky napsaná.
„Není to ta hodná paní z OSPOD, úřednice, která si jen odškrtává kolonky v dotazníku. To samozřejmě dělá taky, ale spíš si citlivě všímá důležitých věcí, smutků, které děti mají a kterých si všimne právě jen ten, kdo na to má ten fokus, to zaměření - i když je to cizí člověk,“ popsala svou postavu.
Těžké příběhy
Kristýna Boková říká, že role Karly pro ni nebyla ani tak hereckou, jako lidskou výzvou: „Ty příběhy nejsou jednoduché. Mám tři děti a myslím, že jsem matka ´prožívačka´, takže to přes děti hodně cítím a je to pro mě těžké. Výzva je pro mě tedy v tom nenosit si to úplně domů, nepřenášet si smutek a další pocity z natáčení.“
Přijmout nabídku na roli v seriálu neváhala, obavy prý měla trochu z tíhy tématu. „Příběhy, kdy situaci řeší OSPOD, znám i ze svého okolí, jsou to varianty, které mluví v jeho prospěch i neprospěch. Každý je omylný a myslím, že ze seriálu bude cítit, že všichni jsme lidi. Že nás práce někdy může pohltit a můžeme vidět věci třeba i trochu jinak, než jsou,“ řekla Novinkám.
Vstupem do jiného světa je natáčení televizního seriálu naopak pro Janka Lesáka, divadelního režiséra spojeného s nezávislou scénou, ale se zkušenostmi i s tradičními divadly včetně Národního.
„Hraju Adama, který má pro tu práci asi největší předpoklady, má ten obor vystudovaný po všech koutech světa, používá nejsoučasnější metody a je tedy trochu arbitr odbornosti,“ řekl Lesák Novinkám.
Nabídka na roli ho překvapila, ale téma ho prý zaujalo. „Poslední dva roky jsem strávil s tím, že jsem připravoval pro ND inscenaci, do které jsme obsadili výhradně děti a teenagery z dětských domovů,“ líčí, že mu i téma bylo blízké.
Ale televizní herec z něj prý asi nebude. „Čím dál tím víc se mi potvrzuje, co jsem si dávno myslel: že film a divadlo nemá spolu vůbec nic společného. Jsou to tak odlišné světy a každý den mě překvapuje, jak moc. Je to teda výlet do říše divů!“ dodal.
S nápadem natočit seriál přišla za kreativní producentkou ČT Kateřinou Ondřejkovou herečka Kateřina Březinová. Scenárista Ondřej Gabriel podle svých slov dal dohromady synopse jednotlivých epizod.
„Byly to fiktivní případy, ale dohodli jsme se, že potřebujeme odborného poradce,“ řekl Novinkám Gabriel. Našel ho v Haně Hejné, vysokoškolské pedagožce a někdejší dlouholeté pracovnici OSPOD.
OSPOD si nevybírá
Případy v seriálu jsou fiktivní, ale podle Gabriela jde typově o věci, které se objevují.
„Z hlediska televizní dramatiky je potřeba divákovi nabídnout něco, co je napínavé. Takže stejně jako u kriminálek s účastí policie ani my nezachycujeme běžné až nudné případy, které tvoří významnou část agendy, ale soustředíme se na případy, které jsou nějakým způsobem divácky atraktivní. Ale zároveň to není extravagance, protože i takové případy se vyskytují,“ vylíčil scenárista výběr obsahu jednotlivých dílů.
Odbornou poradkyní seriálu je Hana Hejná, bývalá sociální pracovnice OSPOD, která se aktuálně věnuje poradenství v oblasti sociálně-právní ochrany dětí. Uvedla, že žádný ze scenáristových nápadů nezamítla.
„Na OSPOD přichází ten život, OSPOD si případy nevybírá. Přijímám všechno a dávám jen zpětnou vazbu v tom, jaký postup by OSPOD zvolil, kdyby takový případ opravdu přišel. Tedy moje úloha byla reaktivní na to, co scénář přinesl,“ sdělila.
Režisér Pavel Soukup
Přestože v seriálu pátrají po příčinách popisovaných jevů sociální pracovníci, svou roli má i policie, k níž se případy často dostanou. „A je to čím dál častěji, bohužel. Za 20 let, co mám možnost sledovat obsah práce na OSPOD, to dramaticky roste,“ uvedla Hejná.
Tvůrci umístili děj do malého fiktivního města, aby bylo zřejmé, že se popisované věci nedějí jen v anonymitě velkoměsta. Protože jsou seriálové epizody smyšlené, poznat by se v nich nikdo neměl. Hejná však upozorňuje, že linky patologického či deviantního jednání mají často podobné až stejné znaky, podobně se projevuje nebo má podobné příčiny. „Ale je to podobnost čistě náhodná,“ uvedla.
Sázka na osvědčeného režiséra
Seriál režíruje Pavel Soukup, který má za sebou nejen úspěšnou sérii Metoda Markovič: Hojer, ale předtím také projekty #annaismissing a #martyisdead. Novinkám řekl, že osobně by se raději od žánru kriminálky na čas odklonil, ale předložený koncept ho zaujal.
„Snažil jsem se proto, když už koncept zní použít neobvyklé detektivy, dodržet to do puntíku a policisty, kteří tam nepochybně mají mnohem víc práce, trochu upozadit,“ řekl. „Nechceme říkat, že ospoďáci dělají práci za kriminalisty, ale to, co odvádí kriminalisté na případu, se děje mimo kamery a mnohem více se soustředíme na to, co dělají ospoďáci,“ uvedl.
„Když se stane zločin, kriminalisté vyšetřují pachatele, ale ospoďáci se starají o dítě a snaží se mu vytvořit podmínky pro to, aby tou nepříjemnou situací prošlo. Zajímá mě dítě, ne ten pachatel,“ shrnul režisér.
I on se zabývá fenoménem spojeným s true crime, tedy možnostmi, že se v některé z filmových či televizních postav poznají reální lidé - ať už na straně oběti, nebo pachatele. První taková velká kauza v Česku spojená s filmem Sbormistr podle něj přišla vlastně docela pozdě.
„Čekal jsem to u každého true crime, bylo to nevyhnutelné. Nesmí se točit tak, aby se tohle stalo. Protože i když to není ani inspirované skutečným příběhem, i ve fikci se může někdo zdánlivě poznat, může se to nešťastně sejít. Já to prostě vnímám jako riziko natáčení takových příběhů,“ řekl.
