RECENZE: Sirény lákají na tajemno. Vítězí svižným tempem a závěrem

Pětidílná minisérie od Molly Smith Metzlerové (jež má na svědomí úspěšný seriál Služka s Margaret Qualleyovou v hlavní roli) servíruje na první pohled všechno, po čem dnešní divák prahne. Tropický ostrov, luxus, krásné lidi, tajemství a silné ženy. V popředí stojí záhadná a vznešeně působící paní domu, kterou ztvárnila Julianne Moore.

Příběh začíná ovšem jinde. U ženy jménem Devon DeWittová, kterou si zahrála Meghann Fahyová (Bílý lotos).

Ta nechává nemocného otce (Bill Camp) na pospas osudu a rozhodne se zajet za svou mladší sestrou Simone (Milly Alcocková, známá z Rodu draka), která zakotvila v luxusním sídle na vrcholku odlehlého ostrova. Pracuje tam jako asistentka charismatické, záhadné a nepřiměřeně klidné Michaely Kellové (Julianne Moore), kterou nazývá přátelsky Kiki.

Devon tvrdí, že přijela jen na krátkou návštěvu, ale už po pár hodinách je jasné, že místo šálku kávy ji čeká celá záchranná mise. Simone se totiž v posledních letech dost proměnila. Mluví jinak, pohybuje se jinak, pohled jí zůstává někde mimo záběr.

Její vztah s Michaelou se těžko zařazuje. Chvíli připomíná pracovně oddaný obdiv, chvíli mrazivý kult, jindy zase vztah na hranici posedlosti. A Michaela se vznáší interiérem jako parfém. Nehne brvou, ale všechno a všechny ovládá.

První dvě epizody vás nechávají na pochybách, kam se příběh vyvine. Všechno vypadá jako z příručky pro sekty a naznačuje tajemství skryté pod povrchem. Stylizace, náznaky manipulace, bílá večerní róba, rituály, tajná hesla, umělé úsměvy.

Jenže postupem příběhu se tato linie vytrácí. Co se tvářilo být znepokojivým dramatem o moci a podřízenosti, sklouzne do solidně napsaného, ale méně ambiciózního vztahového napětí. Není to průšvih, ale trochu to zabolí.

Ženské herecké trio spolu s originálním a odsýpajícím příběhem i tak dokáže udržet diváka u obrazovky. Fahyová jako Devon vnáší na ostrov chaos, hlas a drsnost. Její postava dostává nejvíce prostoru pro komedii i hlubší emoce.

Ochočenou a dokonale nalíčenou Simone svírají nejen upnuté šaty, ale i přísná pravidla domu, jemuž ale tak trochu sama velí. Opravdová paní domu pak všechny probodává pronikavým pohledem ostrým jako špička jehly. Nejvíc svého muže (Kevin Bacon), kterého podezřívá z nevěry.

Vizuálně patří Sirény mezi nejhezčí výlety, jaké Netflix letos zatím nabídl. Vytříbený styl tu není jen dekorace, ale i prostředek. Útes patřící k luxusnímu sídlu může přece sloužit jako místo k meditaci, přemítání o trosečnících zahynulých v divokých vlnách nebo třeba jako obětní oltář pro to, co už se nehodí.

Ač se tato myšlenka možná později ukáže jako zcestná, dlouhou dobu příběhu dobře slouží a diváka zdárně mate. Na nějakém pomyslném útesu se navíc během děje nachází každý z hrdinů. A tak i poslední záběry, které příběh uzavírají, přestože nechávají určitý prostor pro pokračování, patří právě tomuto magickému místu.

Každá postava Sirén nosí svůj příběh i v tom, co má na sobě. Simone se dobrovolně nechává svazovat svými kostýmky, Michaela splývá v hedvábných bohémských šatech a Devon pobíhá v mikině a potrhané minisukni mezi náručemi několika mužů, zatímco odmítá hrát podle jakýchkoli pravidel. Kamera tento kontrast miluje a divák bude též.

Pod povrchem perfektní estetiky honosného sídla se služebnictvem se skrývá jemné, nepolevující napětí. A tohle tiché mrazení je jedním z největších trumfů série. Občas se však přelévá v až satirické obrazy, které ne vždy zapadají do celkové atmosféry.

Povedené výkyvy ovšem vytvářejí originální a nepředvídatelnou atmosféru, která si diváka lehce omotá kolem prstu. Konec se zdá být pro efekt trochu zrychlený, ale rozhodně ne očekávaný, což potěší.

Ač se to zprvu může trochu zdát, Sirény nejsou nové Sedmilhářky ani další Bílý lotos, mají svou vlastní tvář. Jsou stylovým, svižným, místy vyšinutým, ale docela zábavným vyprávěním o pomíjivosti vztahů.

Díky silnému ženskému tvůrčímu týmu, který ho pod produkční společností Margot Robbie s názvem LuckyChap Entertainment vytvářel, má osobitý tah, náladu i šmrnc. A především Julianne Moore, která dokáže říkat i ty nejšílenější věty s takovou grácií, že zní jako vábivé citace z písní. Ne nadarmo se tak seriál jmenuje Sirény.