RECENZE: Seriálová Jednotka míří na srdce diváka, překvapí silnými příběhy postav

Seriál sleduje současně nejen agenta FBI Toma Brandise (Mark Ruffalo), ale i popeláře, potažmo zloděje Robbieho (Tom Pelphrey). Když Tom, který byl v poslední době raději odklizen z aktivní služby, dostane možnost vést speciální jednotku, netuší, že ho čeká víc než jen další případ gangů.

V sázce je jeho svědomí i to, co zbylo z jeho rodiny po ztrátě manželky a zatčení adoptovaného syna. Chytit má samozřejmě rebela Robbieho.

Jednotka se záměrně rozjíždí pomalu. Místo efektů a výbuchů dostává divák unavené pohledy a svět, který se rozpadá pod tíhou viny. Tom působí civilně, zranitelně, a právě proto silně. Ve tváři se mu značí obavy, ale také zkušenosti člověka, který sice ví, že už nic moc nespraví, ale přesto se dál snaží. Když se dozvíte, že byl před setkáním se ženou knězem, věříte mu to. Ruffalo (Avengers) ho hraje jasně a bez zaškobrtnutí.

Jeho protivníkem i zrcadlem je Robbie, popelář s tváří Toma Pelphreyho, který v noci přepadává skrýše drogových dealerů, aby měl na chleba a školní obědy pro děti.

Působí srdečně, ač lehce neuhlazeně, občas je roztěkaný a impulzivní, jindy nostalgický a věcný. Pelphrey (Ozark) mu vdechl život se ctí a rozhodně si tím otevřel dveře k větším rolím.

Když se jejich světy potkají, není to bitva dobra se zlem, ale střet dvou lidí, kteří chtěli udělat věci správně a ztratili přitom trochu sami sebe. Dva tátové, každý na jiné straně zákona, přesto jsou oba uvězněni v pasti. A oba postupně zjišťují, že dobrý člověk dokáže najít soucit i tam, kde se zdá, že pro něj není místo. Klidně i uprostřed krvavé bitvy při předávce drog v hodnotě milionů.

Robbie ale není jen klasický lehce sympatický padouch. Je otcem, strýcem a věrným přítelem. Doma ho drží při životě jeho neteř Maeve (Emilia Jonesová), tichá hrdinka, která zvládá unést víc, než by kdy měla muset.

Její přítomnost přináší do seriálu něhu a světlo, co mezi muži zoufale chybí, a svou roli hraje přirozeně a s citem. Maeve se prakticky stává třetí hlavní postavou. A za sebe říkám, že právě s ní jsem se v příběhu nejvíc ztotožnila.

Seriál nenuceně opouští klišé, které by divák očekával, a místo klasické honičky kočky s myší protkané surovostí a drsnými řečmi se vydává spíše cestou ponurého rodinného dramatu. Nejsilnější dojem však zanechává způsob, jakým tvůrce Brad Ingelsby zkoumá základní kameny dobrého života a dopad velkých rozhodnutí na nejbližší okolí všech hrdinů.

Postavy zde nejsou ploché a sympatie pocítíte ke všem třem stranám. Tou třetí, kterou jsem zatím nezmínila, je místní gang, který v probíhajícím případu sehraje velkou roli a nenuceně propojí stranu Toma a Robbieho. Ne však tak, jak by se zprvu mohlo zdát.

I v řadách gangsterů nachází divák několik duší, kterým fandí, případně je alespoň chápe. A právě tato komplexnost dává Jednotce její unikátnost, která dnes dokonce ani v seriálové tvorbě, kde na ni vzniká potřebný prostor, není standardem.

Kromě tří nejvýraznějších postav se povedl i zbytek obsazení. V rodině Toma exceluje Silvia Dionicioová v roli jeho dcery, v FBI týmu vyniká Fabien Frankel (Rod draka) jako odhodlaný agent Anthony Grasso. Vedle něj zase Alison Oliverová (Saltburn) jako mladá policistka, která se bojí i vlastního stínu. Její postava je nepostradatelným zdrojem humoru v jinak poměrně temném seriálu. Na straně gangsterů zaujme především charismatický záporák Jamie McShane.

Ingelsby se drží svého rukopisu. Vypráví pomalu, ale s jistotou. Scény mají rytmus a kamera se nebojí zůstat stát o vteřinu déle, aby nechala emoci dozrát. Tam, kde jiné kriminálky sází na tempo, Jednotka dává prostor vině, víře a ztrátě. A funguje to.

Vyšetřování se prolíná s osobními příběhy všech zúčastněných tak přirozeně, že divák postupně zapomene, kdo je vlastně lovec a kdo kořist. Finální epizody přinášejí akční střety všech tří světů a překvapivá odhalení, která dokážou vzít za srdce.

Síla Jednotky, která samozřejmě umí být i krutá a násilná, spočívá především v empatii. Scénář se snaží nehodnotit, nesoudit, jen pozorovat. Každá postava má své důvody a žádná není zcela nevinná. Výsledek je přitom nečekaně dojemný. Tam, kde byste čekali výstřel, přichází oběť, soucit nebo objetí, a vy se díváte na dobrosrdečné drama plné citlivosti a lidskosti.

Jednotka je poctivá kriminálka, která je ale moderně a nezvykle propletená. Přesto nepřehání, netlačí a nehraje si na něco, čím není. Nabízí pomalé, ale jisté tempo, detailní psychologii postav a syrovou atmosféru, která se vám dostane pod kůži dřív, než si to stačíte uvědomit.

V době hlučných přepálených sérií je to tichý, ale jistý zásah. Takový, který se vám nebude chtít vůbec opouštět.