RECENZE: Seriálová Griselda jako první dáma kokainu s dvojí tváří

Snad to byl i tvůrčí záměr, který měl poodhalit kreativně přibarvené soukromí ženy, kterou nejprve celé Miami podcenilo. Skutečná Griselda Blancová jako blesk z čistého nebe rozvířila vody obchodu s kokainem a postupně si v pobřežní metropoli vybudovala své impérium. Byla obávaná i kvůli nepředstavitelné brutalitě, kterou si vyřizovala účty s nepřáteli. Tak působila navenek a získávala si respekt.

Postava tím sice získává kredit - není plochá a nezajímavá - čím větší rozměr strachu ale nabývá, tím je její reputace méně a méně uvěřitelná.

Množství chyb trestá konkurence jen v počátku a Griseldiny slabosti jsou hmatatelné pouze pro diváka. Trochu tím i naplňují stereotyp, kterým se nechávají zmást dosavadní vládci miamského podsvětí. Až příliš dlouho oni i policejní vyšetřovatelé nevěří, že by podobnou spoušť měla na svědomí žena (tuto skutečnost odhalí na straně práva a spravedlnosti „překvapivě“ jen a pouze další žena).

Tvůrci zůstali věrní zmíněnému násilí, v kontrastu nicméně přidali druhou stranu mince. Za mocnou kmotrou odhalili vystrašenou matku malých dětí, která na první pohled vůbec netuší, co má dělat, a činí ukvapená emocionální rozhodnutí.

Tím je příběh zajímavý a nevšední. Zároveň se však nevyhne tomu, že Griselda přes veškerou rozpolcenost a obavy naplňuje archetyp nezastavitelné a nepřemožitelné hrdinky.

Polohu slabosti a bezmoci Vergara zvládá bravurně. Je sice trochu obtížné dostat z hlavy její působení a akcentovaný přízvuk v jedenácti řadách komedie Taková moderní rodinka, vystoupit ze stínu Glorie Pritchettové se jí ale nakonec daří.

Gesta s cigaretou malující na imaginárním plátně nebo její reakce na úvodní marné snahy o dobytí miamského trhu jsou přesné a intenzivní. Problém nastává, když má vystoupit tvrdě před svými soupeři nebo příznivci.

S maskou drogové paničky oproti reálné Blancové působí mnohdy až příliš uměle a strojeně. Viditelně překonává své obavy a dav její vystoupení hltá, ačkoliv projev rozhodně nepřesvědčí. Když jí v klubu jeden z lídrů konkurenčního kartelu oznámí, že z ní má strach, jde spíš o komický prvek než počátek hrůzovlády. Ten je totiž reprezentován až množstvím krve, jejíž prolití Griselda umně deleguje na své nohsledy.

V poslední třetině série se ale dle očekávání věci začínají měnit a narůstající terč na zádech kokainové matky dostává hlavní hrdinku zpět do polohy, ve které je výborná. Paranoia působí a Griselda hledá zrádce ve vlastních řadách. Znovu nejistá, znovu vystrašená a tentokrát i zranitelná.

Režisér Andrés Baiz tak nakonec sestavil zajímavou mozaiku z drogového eposu o nepravděpodobné vládkyni kokainového trhu.

Seriál zaujme v šesti svižných epizodách, je vizuálně poutavý a nechybí mu zvraty i solidní závěr, jakkoliv předvídatelný. A Sofía Vergara jako herečka-producentka pevně třímá v rukou jeho trumfy i debakly.