RECENZE: Sbalte si dva kufry a opusťte Dánsko

Ostřílený režisér oceněný řadou filmových cen (Hon, Chlast…) tímto projektem vstoupil do seriálového světa. Přinesl si do něj principy, které mu desítky let fungují. Zaostření událostí na obyčejné lidi, kteří se potýkají s věcmi, jež nemohou často vůbec ovlivnit.

Diváci tak od prvního dílu sledují lásku dvou mladých lidí, kteří překonávají nedobrovolně chaotické časy neurčené blízké budoucnosti. Někdy každý po svém, jindy dohromady. A kdyby Laura (Amaryllis Augustová, dcera režiséra Billeho Augusta) a Elias (Albert Rudbeck Lindhardt) zůstali v Dánsku, šli by na univerzitu, možná by se i vzali… V rámci evakuace země se ale musejí rozhodnout, kam (ne)půjdou.

Zatímco Laura může s tátou Jacobem (Nikolaj Lie Kaas) a jeho novou rodinou zamířit za „jistotou“ do Francie, on má mámu ve Finsku. To vše řeší v situaci, kdy poměrně dobře finančně zajištěným pracujícím lidem chybějí tolik potřebné peníze. Nemovitosti, půda, hmotný majetek najednou nemají téměř žádnou cenu. A na chudé čeká cesta do „nebezpečných“ dálek. S sebou si smějí vzít jen dva kufry.

V seriálu roli strašáka plní rumunská Bukurešť, kam míří Lauřina matka (Paprika Steenová). V rámci apokalypsy jednoho státu se tak rozjíždějí nedořešená partnerská, rodinná traumata, k nimž se přidávají nová. Přináší i potvrzení známého faktu, že si nejsme jako občani rovni.

Ukazují to další příběhy, kteří tvůrci sledují. Patří k nim matka samoživitelka s talentovaným synem, fotbalistou, jehož chce slavný Liverpool. Má to háček, máma s ním odjet do Anglie nemůže.

Jistotu mají totiž Dánové jedinou: nikde je, uprchlíky, ač bílé, poměrně bohaté, nechtějí. Navíc jakékoli přesídlení je na roky konečné, možné návštěvy, další stěhování vyloučené.

Vinterberg k seriálu napsal (společně s Bo Hr. Hansenem) scénář. Stalo se to ještě před příchodem pandemie, válkou na Ukrajině… „Nejsem rád, když se mé vize naplňují,“ řekl v rozhovoru pro Novinky s tím, že je to i důvod, proč nakonec vzniklo sedm dílů namísto plánovaných šesti. „Potřeboval jsem mít naději,“ podotkl.

Tu v sobě celou dobu nese právě Laura. Stává se až idealisticky (občas až neuvěřitelně) čistou postavou, symbolem nových začátků. Místy vás tím štve, ovšem většinou jí jako divák věříte. Amaryllis Augustová totiž dokázala mladou zamilovanou dívku čelící tvrdé realitě ztvárnit velmi přesvědčivě.

Seriál však stojí za vidění nejen kvůli ní. Nabídne vám svět, jenž je více než možný, ačkoli předem víte, že hlavní zápletka – zrušení celé bohaté a vyspělé země – je dost nelogická. Vinterberg vás přitom „nezatěžuje“ tím, že by razantní politické rozhodnutí vysvětloval. Jde o fakt, který nastane, lidé mu musejí čelit.

Spojení se světem mocných jsou pro občany plus diváky jen média, zprávy, jež sem tam zaznívají jako kulisy v pozadí obyčejných životů. Nevidíte tak ani přehnané násilí, včetně toho sexuálního, jež podobné uprchlické krize doprovázejí, ani tolik obávanou vodu.

Hrozby zůstávají kdesi jinde, zároveň jsou všudypřítomné, rozhodující o všem a všech. Což v ději plně funguje.

Tenhle seriál vás zkrátka nechce pobavit, nutí vás přemýšlet. O věcech velkých: klimatické a uprchlické krizi, i o těch „malých“: o rodině, lásce, přátelských vazbách…

Pro české diváky je zajímavý i tím, že se u nás natáčel. Česko nahrazuje Anglii, Polsko, Rumunsko, Dánsko či Francii. Právě kamera, pohledy do ztrápené krajiny, na ztrápené lidi patří k dalším silným stránkám tohoto místy až vizionářského projektu.