RECENZE: Leoš Mareš. Na Beroun dobrý

Dokument natočil k letošním Marešovým padesátinám, které oslaví 27. dubna. Podařilo se mu získat velkou důvěru hlavního aktéra filmu, který začíná záběry z poslední doby.

První minuty dokumentu se odehrávají pár dní po smrti Marešova kolegy i přítele Patrika Hezuckého. A celoživotního šoumena či tajtrlíka, což o sobě Mareš sám říká, ukazují ve velkém citovém pohnutí. Takový tah v začátku může diváka nalákat právě na to, že by mohl poznat různé stránky Marešovy osobnosti.

První díl filmu, kde se rychlými střihy střídá současnost s obdobím ze samých počátků Marešovy kariéry, rámuje odpočítávání do dalšího z jeho koncertů v O2 areně. To dodává snímku dynamiku a poznáváme v něm, jak pečlivý a zároveň na své spolupracovníky náročný a přísný Mareš může být.

A to i v době, kdy už za sebou má úspěchy, které jsou možná pochopitelné více pro lidi ze showbyznysu než pro ostatní; nicméně v daném oboru jsou obrovské.

A tak nás štáb hned po úvodních minutách usebrání se nad ztrátou životního souputníka přivádí na letiště k soukromému letadlu, jímž Mareš s rodinou odlétá do vily u italského jezera Como. Na terase, v prostředí, které je ztělesněním luxusu, začíná poprvé uvažovat o tom, jak ho lidé vnímají, jak vnímá on sám sebe a jak se cítí.

Možná jsou to úvahy upřímné, ale připomínat po třiceti letech a ve svých 50 letech, že jsem kluk z Berouna, a opájet se tím, jak daleko jsem to dotáhl, stačí jednou. Každý odněkud pocházíme a že to Leoš Mareš dotáhl daleko, víme už více než 20 let.

Z filmu není vidět, zda se ho na opakované hodnocení celé jeho kariéry někdo ptá, nebo sám Mareš má potřebu se s tím stále porovnávat. Stále se utvrzovat v tom, že toho opravdu hodně dosáhl, že „na to, jaký jsem dostal karty, jsem zahrál velkou hru“.

Možná by některá z těchto zpovědí, kterými je dokument protkán, stála za vystřižení. Marešovy úspěchy na poli popkultury jsou prostě zjevné.

Ve filmu vystoupí zástupce renomované agentury pro průzkum veřejného mínění, který připomene výzkum z ledna 2025 ohledně toho, jak česká společnost vnímá Leoše Mareše. Znalo ho 99 % respondentů. Tak vysoké hodnoty podle odborníků se v průzkumech nedosahují ani u prezidentů a premiérů, kteří jsou právě ve funkci.

V prvním díle vystupují Marešova první manželka, spolužák ze střední školy, maminka, jeho první láska z Berouna či kolegové z rádia Evropa 2, kde Mareš moderuje skoro tři desítky let.

A znovu diváci vidí, jak se dojímá nad tím, co dokázal. Když vzpomíná na to, jak coby moderátor někdejšího chebského rádia Egrensis dostal v roce 1998 nabídku z Evropy 2, má slzy v očích. A nestydí se za ně, nechá je tam tvůrce filmu i jeho aktér, který prý do konečného střihu vůbec nezasahoval.

Vzhledem k obsahu filmu je to obdivuhodné, stejně jako je pozoruhodná Marešova kariéra, ať už ji hodnotíme jakkoli. Protože vstávat skoro třicet let každý den kolem čtvrté ranní a sednout si za mikrofon rádia je výkon sám o sobě!

A nechybí samozřejmě pověstné kožichy, které Mareše provázely dlouhou dobu. „Když jsem si vzal na sebe kožich, cítil jsem, jako když si oblékám showbyznys,“ popisuje Mareš svůj vztah k tomuto svému statusovému symbolu. Přiznává všechno, nešetří se, popisuje, jak se v roce 2002 při natáčení klipu zhlédl ve ferrari a jak si ho ve 27 letech koupil.

První díl končí prvními Marešovými průšvihy, které začínají plnit média, nebo záblesky nevěry po zásnubách s prstenem od Tiffany. Přesně takovým, jaký si kdysi pro tuto příležitost vysnil. A vydělal si na něj a koupil ho své vyvolené.

Snímek znovu dokládá Marešovu obrovskou cílevědomost. Začátek minisérie ukazuje, že se tvůrci ani jeho protagonista nebojí odhalit co nejvíc toho, díky čemu se jedna z nejznámějších postav české společnosti posledních 30 let dostala na místo, kde je, i co tím způsobila nebo přinesla sobě i svému okolí. První díl tak láká ke sledování dalších dvou.