RECENZE: Držte si klobouky, jsou zpět a v plné síle. Stranger Things drží vysokou laťku

Téměř tři a půl roku po čtvrté sérii jsme se konečně dočkali prvních dílů páté, oficiálně závěrečné řady. Z dětské herecké party se mezitím stali dospěláci a profesionálové. A je radost sledovat, že nadšení ani vzájemná chemie mezi nimi nepolevila.

Přesto je i teď opět sledujeme růst, každého svým jedinečným směrem. Jejich příběhy proplouvají epizodami hladce a přátelství zde opět nefunguje jen jako pojítko, ale jako kořen celé série. Dospívání a nejistoty s ním spojené se zdají zcela přirozené a nehraje se na to, že by se kvůli hledání vlastní identity svět kolem hrdinů zastavil.

Seriál, který byl původně poctou filmům 80. let, přilnul divákům k srdcím především svými statečnými dětskými hrdiny, kteří tvrdohlavě jdou za cílem odvrátit apokalypsu a zastavit hlavního padoucha.

Přestože je nyní město Hawkins v karanténě a nejde ho opustit, jedna cesta ven přece jen vede. Do světa Upside Down procházejí otevřenou prasklinou vojáci, kteří paralelní dimenzi sousedící s jinak obyčejným městečkem zkoumají, osidlují a drží stranou od obyčejných smrtelníků.

Sami přitom moc nevědí, s čím mají co dočinění. Naši hrdinové ale neumí sedět v koutě, takže se rozhodnou pátrat na vlastní pěst po zlém Vecnovi (Jamie Campbell Bower). O jeho schopnostech toho ví přece jen nejvíc ze všech.

Jak mnozí fanoušci předpovídali, klíčovou postavou příběhu se stává Will, neznamená to však, že by ostatní byli upozaděni, spíš to jasně naznačuje, že na konečnou bitvu s Vecnou bude potřeba síla všech.

Už od prvních minut tak cítíme značně větší tíhu. Přesto seriál neztrácí ani srdce a humor se objevuje ve správných momentech. Zároveň nezastiňuje drama, které tu funguje s až nečekanou intenzitou.

Oblíbené charakteristické rysy hrdinů zůstaly a často i zesílily. Zamilovaná Robin (Maya Hawkeová) pořád něco mele a práce v rádiu jí svědčí, Jedenáctka (Millie Bobby Brownová) trénuje a zdokonaluje své schopnosti a nebojácná máma Willa (Winona Ryderová) se ohání po Demogorgonovi bez zaváhání sekerou.

Nechybí samozřejmě ani vtipný a šikovný Dustin (Gaten Matarazzo) nebo gulagem obouchaný Hopper (David Harbour) a zástupy dalších postav z předchozích řad včetně mé oblíbenkyně, drsňačky Nancy (Natalia Dyerová). Velkou roli sehraje i mladá dívka jménem Holly (Nell Fisherová), která svou roli zvládá, stejně jako zbytek herců, sebevědomě a na úrovni.

Na seriálu je naštěstí vidět, že platforma se rozhodla svou vlajkovou loď řádně hýčkat. Rozpočet se odráží na každém záběru a kamera i hudba pracují s napětím tak pevnou rukou, že člověk ani nepotřebuje vidět oslizlá monstra, aby mu naskočila husí kůže v zátylku.

Režisérské duo v podání bratrů Dufferových se skutečně činilo a zatím to vypadá na úspěch, ačkoli čas předcházející závěrečnému boji šlo divákům snadno zkazit pomalým rozjezdem či zdlouhavými dialogy. Parta hrdinů se místo toho hašteří, brodí tunely, ladí rádia a nastražuje promyšlené pasti.

Detailní kompozice, barevná škála a práce se světlem vytvářejí onen oblíbený vizuál, který už neznačí jen retro, ale především nám připomíná městečko Hawkins a příběh Stranger Things. Hudební složka přitom nezapomíná na ikonické motivy, jen je chytře posouvá, aby seděly k tónu, který je nyní dospělejší, temnější a výrazně plnější.

U série, která ovlivnila popkulturu celého desetiletí, není lehké navázat na vlastní slávu. Stranger Things ale ukazují, že to jde. Vrství motivy z předchozích sezón, postupně na nich budují další a zároveň drží tempo. Návrat oblíbeného díla Netflixu zkrátka působí vyzrálým způsobem. Seriál zná dobře svou sílu a nyní ji znovu připomíná.

První část (čtyři z celkových osmi epizod) závěrečné řady jasně značí, že tvůrci míří k velkolepému epickému finále. Největší napětí samozřejmě přichází v zatím posledním díle, kde o akci a zvraty není nouze. Ovšem celá cesta ke čtvrté epizodě s názvem Čaroděj je příjemná jako celek, a to nejen nostalgickým způsobem. A poslední scéna? Ta (odpusťte, ale jinak to říct nejde) vás vystřelí z trenek.