Článek
Festivalovému publiku se podle prvních reakcí začátek druhé řady líbil, hosté na předpremiéře ale nejsou reprezentativním vzorkem diváků, kteří první řadě v režii Pavla Soukupa na platformě ČSFD dali nevídaných 90 procent.
Změna režiséra, která se odehrála z vůle producenta, je na Strakovi ale dost znát. Kreativní producent Tomáš Hruška jména režisérského dua Jan Vejnar a Tomáš Pavlíček oznámil právě před rokem také na festivalu Seriál Killer. Zmínil tehdy, že měnit tempo a s ním i klíčové tvůrčí profese, bývá u podobných seriálů zvykem.
Sliboval, že druhá série Metody Markovič bude i kvůli tomu dynamičtější po všech stránkách. Měl by pro to prý hrát fakt, že v případě Straky šlo o zcela rozdílného a překvapivého pachatele, plus i rychlost, s jakou kriminalisté jeho případ vyřešili.
Petr Lněnička a Václav Neužil hrají kolegy kriminalisty i ve druhé řadě Metody Markovič.
Jiní tvůrci, nutná změna?
Změna v dynamice a způsobu vyprávění tak přichází ve druhé řadě záhy. Blíží se spartakiáda, která se sice konala každých pět let s výjimkou roku 1970, ale i v šedivé, nehybné a smradlavé atmosféře pozdní normalizace byla nálada ve společnosti každých pět let trochu jiná.
Nervozita skomírajícího socialistického systému v roce 1985 se stupňuje s obavami před sériovým vrahem, který zřejmě řádí v Praze.
Tvůrcům se stejně jako v první sérii brilantně daří vizuálně přiblížit dobu. Kostýmy a rekvizity včetně estetiky panelákových bytů jsou takřka dokonalé. Hudba Jannyho Richtera znovu navozuje tísnivou atmosféru, stejně tak jako hektické dny kriminalisty Jiřího Markoviče, na kterého tlačí veškeré okolí.
Tlak je enormní zejména ze stranických kruhů, protože spartakiáda má být vizitkou socialistického systému. Jak sám Markovič vzpomínal, postupy v objasňování případu musel tehdy hlásit každých šest hodin.
Více vtipů, které ne vždy fungují
Větší prostor dostává v novince šéf kriminálky v podání Davida Prachaře, který stejně jako Markovičovi kolegové Josef Vilímek (Václav Neužil) a Vlastimil Červenka (Adam Mišík) začnou trousit vtipné hlášky, na něž divák z předchozí série není zvyklý.
Chcete příklad? Šéf kriminálky ve více než středním věku se třeba diví, že se na strahovský stadion vejde tolik lidí, když přinejmenším dvě spartakiády už musel zažít.
Poučovat vyděšenou dívku, která jen náhodou přežila napadení Strakou a popisuje kriminalistům, jak si počínal, o rozdílu mezi škrcením a rdoušením, jak to dělá kapitán Vilímek, působí také trochu nedůvěryhodně, respektive zbytečně.
Kriminalista Jiří Markovič i v pachatelích těžkých zločinů viděl lidské bytosti
Odlehčit si vtípky a hláškami náročnou pracovní i životní situaci se jistě v zachování mentálního a psychického zdraví snaží mnozí, včetně kriminalistů. Mají brilantní uvažování a možná je takové vtípky napadají co chvíli, ovšem že by je hned všude trousili?
Zejména v tomto bodě je změna tvůrců seriálu velmi patrná a házení vtípků jednoho za druhým nepůsobí přirozeně. K tomu se přidává ne vždy zachycené detaily.
Petr Lněnička jako Jiří Markovič sice divákovi naznačí, co že to je ta jeho metoda: chci věřit, že lidi nejsou dobytek, ovšem sem tam je nějak „mimo“. Třeba ve chvílích, kdy kvůli pracovnímu vytížení neposlouchá rady lékařky, aby méně kouřil a pil kávu, a nebo tam, kdy neví, že se koná mistrovství světa v hokeji, což mu musí připomenout kolegové.
Šampionát se přitom prolíná celou první epizodou druhé řady. A vítězství národního týmu, včetně finálové porážky tehdejšího Sovětského svazu, si při vzpomínce na rok 1985 vybaví nejen hokejoví fanoušci.
Dnešním ženám, kterým bylo v roce 1985 mezi dvanácti a dvaceti lety, možná zase dodnes zamrazí v zádech při vzpomínkách na obavy při cestách potemnělou Prahou, kdy se o sériovém vrahovi mezi lidmi hodně mluvilo.
Novinka Oneplay Metoda Markovič: Straka tak připomene, že i díky slavnému kriminalistovi naštěstí nebylo obětí, jak Straka plánoval, více. Jestli diváky zaujme, se uvidí za pár týdnů. Jisté je, že se v ní zopakují skvělé herecké výkony. Úplně podobná jako jednička ovšem dvojka rozhodně není.
