Článek
Čím vás oslovila role v seriálu Noční operatér, který se vysílá od 14. listopadu na prima+?
Zaujal mě tvar minisérie, tedy že tam je nějaký uzavřený oblouk. Moje role vyšetřovatele mi přišla jako krásná herecká výzva. Postava je hezky napsaná, je to takový urputný kriminalista, který má svou hlavu, ale tu často bohužel předbíhají jeho činy.
Jedná impulzivně, jde si za svou pravdou. Je ale velmi schopný. Do toho však přechází svoje fyzické problémy a musí se vypořádávat s nemocí. Je to detektiv, který jde proti postavě Lukáše Vaculíka ztvárňující špičkového chirurga obviněného ze zločinu. Tak jsem si říkal, že to bude zajímavé střetnutí.
Jak jste roli získal?
Oslovily mě scenáristky Jitka a Kateřina Bártů. Velmi mi zalichotilo, když říkaly, že by si mě do takové role představovaly. Takže jsem vůbec nepřemýšlel, že bych to odmítl, moc mě jejich nabídka potěšila.
Už máte za sebou nějakou spolupráci se sestrami Bártů?
Potkali jsme se, když obsazovaly seriál Gympl s (r)učením omezeným (vysílal se v letech 2012 a 2013 - pozn. red.), kde jsem pak hrál. Je to už dost let a vůbec nevím, jak je možné, že si mě vůbec pamatují, chovaly se ke mně hezky a vřele, jako bychom se viděli naposledy před týdnem.
V Nočním operatérovi o věhlasném kardiochirurgovi, kterého policie podezřívá ze sériových vražd, hraje i vaše maminka. Už jste se při natáčení dříve potkali?
Na place asi zatím ne, tedy nebylo to nic, co by se dalo počítat. A teď toho taky vlastně nebylo moc, jen jsme se tam spolu mihli, ale bylo vtipné se při natáčení potkat. Hraje postavu, která té mé postavě není zrovna moc sympatická, tak jsem si tam i dovolil takový přísný pohled. A zrovna ho tam nechali. Ale jsem nadšený, že i maminka dostala tuhle příležitost.
V krimisérii Noční operatér, kterou bude od 14. listopadu vysílat platforma prima+ a kterou inspirovaly skutečné události, hraje Ondřej Rychlý.
Ptát se vás na to, jak jste si vybíral své budoucí povolání a proč zvítězilo herectví je asi vzhledem k vaší rodinné konstelaci zbytečné…
My máme v rodině buď lékaře, nebo herce. A já jsem si vždycky vážil a vážím si svého strýce Honzy Vojáčka, úžasného kardiochirurga z Hradce Králové. I můj děda, gynekolog Karel Vojáček na mě měl velký vliv od dětství, ale u obou jsem si všímal, že se pořád něco učili.
Bylo toho lékařství kolem mě v dětství opravdu plno, k tomu v té době, mám dojem, se pořád vysílaly filmy o básnících, takže jsem měl představu, že budu doktor. I když mě dost děsila zodpovědnost za zdraví i životy druhých, která je s tímto povoláním spjata.
Super.cz
Ale tím, že rodiče byli herci a vyrůstali jsme i v prostředí plném divadla, tak jsem zjistil, že si vlastně na doktora jenom hraju. A že ve skutečnosti mě nejvíc baví ta hra na někoho. Ještě se to ve mně pralo s tím, že jsem se chtěl věnovat hudbě, skladbě. Ale řekl jsem si: jestli se to má stát, tak se to stane. A teď jsem se k tomu dostal…