Muži v ženských šatech, policejní zásah v kabaretu. Natáčí se Rekordwoman, skandální příběh z 30. let

V pražském kině Royal vznikají scény zachycující chvíli, kdy už se Zdena vrátila ze světa s medailemi za světové rekordy, její přítelkyně Lída Merlínová-Pecháčková, tanečnice a autorka knížek pokleslých žánrů o ní napsala knihu a atletka, která už trochu tuší, že není ženou jako všechny ostatní, ochutnává svět pražské bohémy.

Na place se kromě Merlínové, kterou hraje Eva Podzimková, a titulní postavy ztvárněné Petrem Uhlíkem objevují spoře oděné tanečnice i muži, kteří se s nimi přišli bavit. Mezi nimi jsou jiní muži odění z různých důvodů do dámských šatů, všude jsou flitry, červený samet, tlumené světlo, ve vzduchu je plno kouře z cigaret zastrkaných do elegantních špiček.

Kino Royal v Maceškově paláci na Vinohradech se zdá být ideálním místem, se kterým filmaři pro tento účel nemají ani moc práce. V prostoru, který stále funguje jako klub či divadlo, jako by se čas zastavil. Atmosféru prvorepublikového kabaretu navozuje velmi zdařile.

Sál, který se jako kino otevřel v roce 1929, tehdy jako biograf Maceška po svém investorovi, velkouzenáři Emanuelovi Maceškovi, mnozí možná pamatují jako pozdější Bio Illusion.

Posledních deset let ho má v pronájmu Francouz Jean-Christophe Gramont, který ho provozuje jako multifunkční kulturní prostor pro divadlo, tanec, filmy, koncerty, kabaret a mnohé další. A nezřídka ho také využívají filmaři.

V těchto dnech jsou jindy příjemně intimní prostory plné kostýmů, rekvizit a hlavně herců oblečených ve slušivých dobových oblecích a šatech. Zejména dámská móda se začínala uvolňovat stejně rychle jako společenské konvence, opouštěla upnutou ženskou siluetu, doplňovaly ji prvky mužské módy, zkracovala se délka sukní i vlasů.

S 30. lety pak přicházel vliv filmu a Hollywoodu, znát už ale je i dopad ekonomické krize, a tak se obléká skromněji. Rozhodně ale kostýmy z 20. i 30. let patří k vizuálně atraktivním a pro filmové kostyméry a scénografy patří k nejoblíbenějším.

Některé natáčené scény se odehrávají u baru na jednom konci sálu, kde se oslavují Zdeniny světové úspěchy na atletickém poli. Další pak na opačné straně, kde je pódium a vystupují na něm zpěváci a tanečníci. Komparz tančí a asistent režie chystá další scénu, kterou je policejní zátah - tak obvyklý v té době a v podobných prostředích.

"Jakmile uslyšíte píšťalku, vtrhnou sem policajti, někoho budou zatýkat a ostatní se dají na útěk. Ale pozor, neutíkejte moc zběsile, ať se nezraníte! “ dává asistent režie pokyny.

„Někdo zařve: šťára! A policajti, vy chytejte ty v opačných oblecích - ženský v mužským a chlapi v ženským. Chaos musí chvíli trvat, někdo utíká nalevo, někdo napravo, ale hlavně, abyste se nepřerazili,“ žádá herce.

Ve filmu se objeví jako Zdenini sportovní kolegové nebo trenéři Josef Trojan, Filip Březina, Ondřej Malý, Elizaveta Maximová, Yvone Stolařová, Eva Petrová, Martin Donutil nebo Michal Dalecký. Zdenina staršího bratra hraje Marek Lambora, Merlínovou Eva Podzimková a jejího manžela, jímž byl známý dirigent Cyril Pecháček, ztvárnil Václav Jílek.

Merlínová, která měla u Zdeny Koubkové velký podíl na uvědomování její identity, se věnovala mimo jiné psaní nenáročné literatury s erotickým obsahem a přispívala do krátce vycházejícího časopisu Hlas sexuální menšiny. S Pecháčkem žili jako manželé proto, aby nebyli za jeho homosexuální orientaci trestně stíháni.

Roli Charlieho, tehdy známého pražského hochštaplera, impresária a majitele první soukromé sázkové kanceláře, který byl pro Zdenu velkou oporou, pomocníkem a rádcem, si zahrál Marek Daniel.

Důvodem, proč rekordy Zdeny Koubkové zmizely z atletických statistik, byl muž v těle mladé atletky. Ta se narodila s mužskými i ženskými pohlavními orgány. Že bude vyrůstat jako dívka, byla jen otázka dohody v rodině. Intersexualita a transgender byly v době jejího mládí tabu. Zdena brzy zjistila, že dívky ve sportu s přehledem poráží a že jí dělá stále větší potíže jako žena žít a cítit se.

Ústřední roli v seriálu má Petr Uhlík jako Zdena Koubková i Zdeněk Koubek. Jak řekl během natáčení Novinkám, vnímá tuto roli jako další velkou hereckou výzvu.

„Rolí, kdy se člověk může úplně změnit, je pořád málo. Tohle je jedna z možných změn vnitřních a vnějších, které já miluju a kvůli kterým svou práci dělám,“ řekl.

K roli Zdeny se dostal klasicky cestou kamerových zkoušek. „Bylo jich hrozně moc, v tom to bylo podobné jako Metoda Markovič. Trvalo to dlouho. Týden před verdiktem jsem už trénoval, nechtěl jsem ztrácet čas,“ popisuje.

Petr Uhlík říká, že potřeboval nějaký „spínač“. Po předloňském roce, kdy měl zásadní úlohy ve zmíněné sérii Metoda Markovič, seriálu Adikts a Králi Šumavy, měl loňský rok, jak říká, udržovací.

„A tahle role (v projektu Rekordwoman) mi najednou začala dodávat vzpomínky na předminulý velmi intenzivní rok. Myslím, že je totálně výjimečné u toho být. Po Metodě Markovič mi spousta lidí říkala, že takový projekt už nemusí třeba nikdy přijít. Může to být totální náhoda. Ale teď ten příběh žiju znova. Jsem z toho unavený a zároveň mě to šíleně nabíjí. Přijde mi to skvělý a moc si toho vážím,“ řekl.