Článek
Jak vznikl nápad na dokument o bratrech Hrušínských? Bylo tou příležitostí letošních Janových sedmdesát let?
Shodli jsme se s Českou televizí, že by bylo fajn využít tohoto jubilea i toho, že jsem s bratry Hrušínskými v nějaké pracovní i přátelské spojitosti, tak jsme to takhle vymysleli. Pro mě je to něco podobného, jako když jsem před časem napsal knížku s mým oblíbeným režisérem Hynkem Bočanem. Neznamenalo to, že by se ze mě stal spisovatel, bral jsem to tak, že už žádnou další knížku možná psát nechci. Byl to prostě takový hezký dárek Hynkovi. Natáčení dokumentu o bratrech Hrušínských bylo setkání s příjemnými lidmi a snaha vyrobit něco, co by mohlo být příjemné také pro diváky.
Kdy a s kým z rodiny Hrušínských jste se pracovně setkal poprvé?
Úplně nejdřív jsem se setkal s tátou obou bratrů, s Rudolfem Hrušínským nejstarším. Jako puberťákovi mi hrál dědečka v seriálu Malé dějiny jedné rodiny. Bylo mi tehdy 15 a bylo mi to úplně fuk! Pak jsem to klukům (bratrům Janovi a Rudolfovi Hrušínským – pozn. red.) říkal, jak je to neuvěřitelné a jak jsem si tehdy vůbec neuvědomoval, vedle jaké herecké legendy jsem trávil čas.
Jaký to byl seriál? Musel vznikat zcela na sklonku 80. let…
Byl to takový první československý sitcom, vzniklo několik desítek asi dvacetiminutových dílů. Tátu mi hrál Alois Švehlík, mámu Milena Dvorská, ségru Pavlína Mourková. V hereckém obsazení to bylo plné skutečných filmových legend včetně Oty Sklenčky, Rudolfa Jelínka, Radoslava Brzobohatého. Akorát já jsem tehdy byl buď v osmé třídě základní školy, nebo v prváku na konzervatoři a v té době mi to vůbec nepřišlo.
A s Janem a Rudolfem přišlo setkání kdy?
S Honzou jsme se potkali v divadle, pokud se nepletu, v muzikálu Rebelové (v roce 2003 – pozn. red.). S Rudolfem se potkávám při natáčení Ulice, kterou režíruji a kde on má postavu Vlastimila Peška už 20 let. Když mu zdraví a čas dovolí, tak se v seriálu objevuje.
A co oba bratři najednou, měl jste takovou příležitost?
Přemluvil jsem je do jednoho projektu, ve kterém se oba dva spolu objevili před kamerou. Bylo to tedy pár let po tom jejich dlouhém rozkolu, kdy spolu léta nebyli vidět ani na plátně. Obsadil jsem je do rolí bratrů v televizní hudební komedii Ach, ta láska nebeská, která vznikla k osmdesátinám Evy Pilarové. Mám radost, že se tam oba bráchové potkali a vytvořili vtipnou improvizační scénku. Takže tenhle hezký vztah jsme měli už před šesti lety.