Chartistka a feministka. Česká televize uvede dokument Ženská otázka Jiřiny Šiklové

Ženskou otázku Jiřina Šiklová vždycky chápala jako komplexní sociální problém. Po roce 1989 byla jednou z osobností, které v Česku otevřely debatu o postavení žen ve společnosti.

„S režisérkou Jolanou Matějkovou a dramaturgyní Janou Marxtovou jsme se snažily ve filmu ukázat neutuchající energii, kterou Jiřina Šiklová disponovala, její rozhodné a nekompromisní postoje i její důvěrné myšlenky tak, jak se o ně dělila například v dopisech z vězení se svými blízkými,“ uvedla kreativní producentka Zuzana Trávníčková.

„Doufám, že výsledkem je živoucí a neidealizovaný pohled do vnitřního světa výjimečné ženy, jejíž práce tu naštěstí zůstala a má následovníky,“ doplnila.

„Když se vám něco nelíbí, změňte to,“ říkala Jiřina Šiklová a mnohé skutečně změnila. Navázala tak na své předchůdkyně, jako byla prvorepubliková politička a propagátorka ženského hnutí Františka Plamínková, a zároveň ovlivnila současnou generaci žen, které její myšlenky nesou dál.

Jiřina Šiklová (1935–2021) v polovině šedesátých let minulého století spoluzaložila katedru sociologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Spolupracovala s Petrem Pithartem při pašování exilových tiskovin do zahraničí a zpět. V roce 1981, kdy byla akce prozrazena a StB pozatýkala desítky osob, byla Jiřina Šiklová obviněna z podvracení republiky. Po propuštění z vězení v roce 1982 v práci pro disent pokračovala.

Po revoluci v roce 1989 začala opět přednášet a iniciovala založení katedry sociální práce na FF UK v Praze, kterou do roku 2000 vedla. Založila také centrum a knihovnu Gender Studies v Praze. Takzvaná ženská otázka pro ni neznamenala jen rovnost práv, ale širší pohled na postavení žen v každodenním životě.

V roce 1995 získala Jiřina Šiklová cenu Žena Evropy, o čtyři roky později od tehdejšího prezidenta Václava Havla medaili I. stupně za zásluhy o republiku. „Je to velmi statečná žena. Ona byla opravdu hlavní poštou. Musím říct, že jsem ji dost obdivoval,“ řekl o jejích statečných krocích v době nesvobody Havel.

Jiřina Šiklová publikovala v desítkách odborných časopisů a je autorkou několika knih. Po publikaci Vyhoštěná smrt, která přináší úvahy o umírání a smrti z roku 2013, byl její další knihou titul Omlouvám se za svou nepřítomnost: dopisy z Ruzyně 1981–82 vydaný v roce 2015. Angažovala se i v politice, několikrát kandidovala za Stranu zelených.

„Chtěla jsem ve filmu připomenout ženy, na které Jiřina Šiklová v sociální práci navazovala, a ukázat také, jak Jiřina žije skrze své knihy a studentky ve společnosti dál. Jak a co je učila,“ uvedla scenáristka a režisérka filmu Jolana Matějková.

Šiklová své žačky vyučovala, jak propojovat lidi a mít pochopení pro slabší. Pomáhala jim ve společnosti prosadit mediační a probační službu. „Přednášela o ageismu (věkové diskriminaci) a ukazovala tvář stáří a své odcházení v praxi. Učila je odpouštět,“ dodala filmařka.