Hlavní obsah

Tore Tom Denys ze sboru Dionysos Now!: Překvapilo mě, že se Willaertovou hudbou nikdo příliš nezabývá

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Letní slavnosti staré hudby zahájí 19. července v Kostele Panny Marie Na Slovanech v Praze koncert Lilium angelicum věnovaný středověké a renesanční poezii v díle Adriana Willaerta. Když ve Vídni žijící belgický tenor Tore Tom Denys objevoval dílo svého krajana, překvapilo ho, jak málo je zpracováváno. A tak založil polyfonní sbor Dionysos Now!, jenž nechává Willaertovu tvorbu znovu ožívat.

Foto: Luk Monsaert

Tore Tom Denys (vlevo) s projektem Dionysos Now!

Článek

Jak a proč vznikl projekt Dionysos Now!?

Během lockdownu jsem si dělal pořádek v šuplících a našel jsem notové zápisy hudby Adriana Willaerta. Pracoval jsem s nimi už před několika lety, ale pak jsem ten projekt nechal chvíli u ledu. Procházel jsem si je tedy znovu a říkal si, že v mé hlavě zní naprosto skvěle, že bych si přál je slyšet naživo.

Začal jsem si je tedy zpívat a pak s tou hudbou i pracovat, trochu ji upravovat. To se přirozeně vyvinulo v chuť s těmito skladbami vystupovat. Poprosil jsem své sboristy a začali jsme nahrávat.

Vy i Adrian Willaert pocházíte z belgického města Roeselare. Je tam tento skladatel proslulý, přestože odešel do Benátek?

Když jsem narazil na jeho hudbu, vlastně mě velmi překvapilo, že se mu nikdo výrazněji nevěnuje. Poté, co jsem se jeho životem a tvorbou začal zabývat, objevoval jsem víc a víc zajímavých děl. Nejdřív jsem narazil jen na několik notových zápisů z doby, kdy žil ještě v Roselare. Ale když jsem zjistil, že působil v Benátkách, bylo mi jasné, že toho musí být víc.

Některé jeho skladby jsou opravdu fantastické, takže bych byl rád, kdyby náš projekt byl začátkem jeho znovuobjevení. Zdá se mi důležité, aby jeho hudba opět ožila. Zdá se mi, že je důležitou kapitolou renesanční hudby. Trochu jsme na něj na čas pozapomněli, tak to pojďme napravit.

Čím vás jeho tvorba přitahuje?

Není to jednoduchá hudba, musíte si k ní najít cestu. Řadu lidí může i odradit, řeknou si, že jeho skladby jsou příliš dlouhé, nebo třeba komplikované, a nedají jim šanci. Jenže když jim věnují pozornost, vrátí mu to.

Je to hutná hudba pro mnoho hlasů, ale zjistil jsem, že když ji člověk zpracuje trochu transparentněji, pod povrchem se objeví opravdu krásné písně. Když trochu zpomalíte, odhalí nitro a vy žasnete. Najednou to funguje.

Pevně doufám, že se to na našich nahrávkách a při vystoupení daří předat. Jsem odhodlaný v objevování Willaertovy hudby pokračovat. Ještě vnímám hodně prostoru k další práci.

Letní slavnosti staré hudby jsou letos věnovány kráse přírody. Odráží se i v hudbě, kterou přivážíte?

Ano. Například v tom, že když člověk zkoumá partitury z dob renesance, jsou jejich první litery často nádherně výtvarně zpracovány a objevují se v nich i přírodní motivy. V programu máme také například píseň o bílé růži a dalších krásách přírody.

Má oblíbená skladba je od Willaertova žáka. Napsal ji u jeho smrtelné postele a její velká část popisuje všechny možné dary moře, které měly v Benátkách na dosah. Až ve druhé části oplakává svého učitele. Je to podivuhodně bláznivé.

Studoval jste hru na trumpetu. Měl jste mezi ní a zpíváním, kterému se dnes věnujete, dilema?

Obrovské. Měl jsem jako trumpetista docela úspěch, ale čím dál tím častěji jsem měl možnost i zpívat. S hraním v orchestru a vším okolo se to později špatně stíhalo. Své trumpety jsem si nicméně ponechal a občas na ně pro zábavu hraji.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám