Článek
O císaři Hadriánovi, žijícím a vládnoucím ve druhém století rozsáhlému území římského impéria, pokrývajícího prakticky celou Evropu i část Orientu, toho český divák patrně mnoho neví. A přece se jedná o velice pozoruhodnou a moderní osobnost z úsvitu panevropské politiky. "Je to člověk z doby, kdy staří antičtí bohové už pozbyli své moci, a Kristus se ještě nestal symbolem nového náboženství; z bezčasí, v němž bohy nahradil člověk," říká o Hadriánovi jeho představitel Giorgio Albertazzi.
Hadrián jako moderní evropský politik
Hra, kterou na motivy románu Marguerite Yourcenarové napsal Jean Launay, představuje osmdesátiminutový monolog, v němž císař Hadrián během poslední noci svého života rekapituluje svou vladařskou i životní dráhu. V podání vitálního jednaosmdesátiletého Giorgia Albertazziho je to nejen sugestivní herecký výkon kreslící nikoli monumentálního vladaře, ale živou a pochybnostmi sžíranou lidskou bytost, ale zároveň i zdroj myšlenek a názorů pro současnou Evropu velice inspirativních.
Neboť s Hadriánem vstoupila na římský trůn všestranně talentovaná a vzdělaná osobnost, která expanzívní vojenskou politiku jeho předchůdce Trajána nahradila - řečeno moderním slovníkem - strategií bezpečné Evropy, neboli - řečeno s Hadriánem - uspořádaným svobodným světem, v němž má své místo tanečník i filozof.
Albertazzi se objevuje na scéně v ostrém protisvětle - silueta člověka, nikoli okázalého vládce. V bílém splývavém rouchu působí na prázdném jevišti křehce a zranitelně. Hovoří tichým, do sebe ponořeným hlasem (slyšitelnost zajišťují citlivě nastavené mikroporty), přesto neztrácí ani na okamžik kontakt s diváky, do jejichž bezprostřední blízkosti usedá. Prochází vzpomínkami na Hadriánovo dětství ovlivněné rodným Španělskem, na první vzrušující doteky s filozofií (herci ztělesní Platónovo podobenství o jeskyni) i životem válečníka.
Neskrývá okouzlení řeckou kulturou nejen ve smyslu vzdělanosti ("Vše, nač lidé přišli, bylo už lépe řečeno v řečtině."), ale i řeckým ideálem krásy - a to ženské i mužské. K nejpůsobivějším místům jeho monologu patří vztah s řeckým chlapcem Antinoem, který pro něho obětoval život. Tady se nejen Hadrián, ale i jeho představitel stěží brání dojetí. Lépe než slova dokládá jejich vztah vynikající taneční kreace Fabia Correntiho v roli Antinoa, jež nechá vyznít krásu mužského těla, jako by ožila některá z Michelangelových soch.
Jitka Frantová ztělesnila císařovnu Plotinu
Albertazziho monolog doprovází šestice herců ztělesňujících postavy jeho životní pouti. Je to zejména císařovna Plotina, chytrá i půvabná žena, která dopomohla Hadriánovi na trůn. V této roli vystoupila na prvním pražském večeru česká herečka žijící v Římě Jitka Frantová. S Albertazzim spolupracovala na několika projektech, jejichž vrcholem byl film Andělé moci podle hry Pavla Kohouta, kde v Albertazziho režii hrála hlavní roli.
Šedou eminenci Hadriánovy politické kariéry vytváří herečka v uměřené herecké stylizaci, s minimem gest, spoléhající - stejně jako Albertazzi v titulní roli - především na sugestivitu mluveného slova. Ostatně celá inscenace se pohybuje v záměrně statické poloze, nechávající vyznít slovo a jeho význam. Škoda jen, že české titulky zprostředkovaly jen část textu a to několikrát v problematické synchronizaci s italským originálem.
Paměti císaře Hadriána přinesly na českou scénu jednak zážitek z hereckého umění Giorgia Albertazziho, v němž prostota je mírou dokonalosti, ale i téma krásy v životě i umění. "Cítím zodpovědnost za krásu světa," říká císař Hadrián. Albertazziho a Scaparrova inscenace zprostředkovala ozvěnu dávné řecké kalokagathie -- harmonického spojení krásy tělesné i duševní.
Marguerite Yourcenarová - Jean Launay: Paměti císaře Hadriána
Teatro di Roma, režie Maurizio Scaparro, scéna Roberto Francia, choreografie Eric Vu An, Hudba a zpěv Evelina Meghnagi, světla Giovanni Santolamazza, bicí Giovanni di Cascio.
Uvedeno 20. a 21. 11. ve Stavovském divadle
