Článek
"Samozřejmě, že je to obtížné, protože máme jen 45 minut na to, abychom zaujali publikum," uvedl pro Novinky baskytarista Richard Jones a dodal: "S hraním před známými jmény však máme velké zkušenosti, vystupovali jsme před tak odlišnými interprety, jakou jsou Red Hot Chili Peppers, Rolling Stones a David Bowie. Naštěstí máme velmi pestrý repertoár, takže může hrát pro různé publikum. Vždy, když předstoupíme před fanoušky jiných kapel, tak to cítíme v žaludku, velmi nás to nabudí."
I v Praze přizpůsobí Stereophonics svůj repertoár náladě večera: "Nemáme tolik času, abychom mohli představit svou tvorbu v plné šíři, a tak budeme hrát rockové písně. Vybrali jsme ty nejhlasitější, jako jsou Madame Helga a Jealousy z letošní desky You Gotta Go There To Come Back, ze starších pak Local Boy In The Photograph a Have A Nice Day."
Svoboda mísit styly
Hrát rock v době taneční hudby nepřipadá Jonesovi jako žádný anachronismus, naopak mu to vyhovuje: "Je dobré, že nyní existuje celá řada stylů, že si můžete v jednom obchodě koupit taneční i rockové desky. V celém spektru hudby jsme si našli své místo, děláme si svoje věci, ale zkoušíme použít i prvky z jiných stylů, které se hodí k tomu, co děláme. Na novém albu máme píseň I´m Alright, ve které jsme použili smyčku s tanečním rytmem. Cítíme svobodu experimentovat. Nechceme se omezovat, že bychom dělali jen jeden styl hudby, snažíme se zůstat otevření. Pokoušíme se ve své hudbě najít nové polohy. Neopakujeme zvuk, který si Stereophonics vytvořili."
Jones také vysvětlil, proč alba skupiny oplývají energií: Když nahráváme, dbáme na spontaneitu, hrajeme spolu a snažíme se natočit píseň na jeden zátah, nespoléháme na editace na počítači. I vokály natáčíme spolu s nástroji. Někdy je také bereme z demosnímků. Proto naše alba působí tak živě.