Stejný příběh, ještě víc hnusných potvor. Počítačová hra Warcraft má ve filmu podtitul První střet

Od Vinnetoua přes Avatara a mnohé další fantasy akční pohádky až k nejnovějšímu projektu Warcraft: První střet jde v základním ději stále o totéž, jen filmové prostředky se vyvíjejí a z hlediska filmařské technologie zdokonalují.

Otázka je, nakolik je to ku prospěchu filmu. Warcraft: První střet vychází podobně jako již řada jeho předchůdců z počítačové hry, tedy ze světa od podstaty umělého. Jde vlastně spíše o to, že diváci sledují na plátně hru, aniž by ji hráli.

Popularitu Warcraftu dokazují čísla. Podle dostupných údajů hrálo některou z verzí této dosti brutální hry více než sto miliónů hráčů. A to už rozhodně stojí za to natočit – kdyby pro nikoho jiného, tak právě pro ty stamilióny fanoušků – film. A z podtitulu První střet lze dovodit, že další jsou přinejmenším v plánu. Rozhodnou o tom samozřejmě celosvětové tržby.

Scénář musel být – a je – napsán tak, aby ho pochopil i ten, kdo Warcraft nikdy nehrál. Jasnou orientaci v základním rozdělení na skupiny, které se střetnou, sice brzdí dost rychlé až zmatečné počáteční tempo, v němž se skáče z jednoho místa a jedné party na druhou, ale zhruba po půlhodině se vše zpřehlední a nejde už vlastně o nic jiného než o to, kdy avizovaný střet začne.

Odehraje se mezi mírumilovným královstvím Azeroth, jemuž vládne moudrý král, bezpečnost hlídá Strážce a vojsku velí ušlechtilý rytíř Lothar, a říší Draneor. To je naopak říše plná svárů znepřátelených ras orků, které spojí až strašlivá nákaza, která v jejich zemi ničí život.

Vůdce Gul’dan tedy s pomocí temné magie vytvoří portál, jímž mohou orkové proniknout do jiného světa a ten si urvat pro sebe. Tím je samozřejmě Azeroth, jehož obyvatelé jsou celkem pohlední lidé. Zato orkové jsou odporné obří obludy s ohavnými kly ve zkažených zubech a shrečíma-elfíma ušima. Mimochodem ty velké špičaté uši se ve fantasy žánru až podivuhodně zabydlely.

Logika děje sice občas dosti skřípe, ale z vizuálního hlediska budou fanoušci hry i milovníci žánru nepochybně spokojeni. Velkolepé akce, spousta opravdu hnusných potvor a lekavých scének, množství uměle vykouzlených míst, sídel, krajin a věcí.

Herecky jsou postavy obsazeny tak, aby se diváci co nejsnáze rozhodli, kdo jim bude sympatický a kdo ne, ale ne vždy tomu herecké dovednosti a možnosti, které nabízí scénář, odpovídají. Ryzí sympaťák je Travis Fimmel v roli rytíře Lothara, pocity spíše trapnosti vzbuzuje postava míšenky Garony v podání Pauly Pattonové, která má sice jen drobné úhledné kly, ale výrazově je v každém směru přehnaná. Ostatně lze vůbec ještě mluvit o filmovém herectví tam, kde herci hrají před napnutým plátnem a pak se vše tvoří v počítači?

Absence logiky v předvídatelném příběhu ani slabé výkony řady herců však nic nemění na tom, že Warcraft: První střet je tady a ti, kdo na něj čekají, dostanou nejspíš přesně to, co chtěli.