Článek
Většina vašich knih se odehrává v Bratislavě. Je to město stvořené pro thrillery?
Myslím si, že ano. Když jsem začal psát a rozhodl se zasadit své příběhy tam, vyhledával jsem místa, která by se v příbězích dala použít. Našel jsem jich spoustu, třeba nedostavěné metro, opuštěné zastávky či nedostavěnou budovu nemocnice, která už nikoho nezajímá.
Mé oblíbené místo jsou i Lužné lesy, které se nacházejí v okolí Bratislavy. Ty už jsem v jedné knize využil. V Bratislavě je podle mě hodně míst, která mají tu správnou atmosféru pro zločin.
Znamená to, že znalci Bratislavy si mohou vaše knihy číst na místech, na nichž se skutečně odehrávají?
Určitě. Některá sice nejsou až tak známá, ale záleží mi na tom, aby byla všechna dohledatelná. Jen v tom nedostavěném metru si čtenáři musí dávat pozor, protože když ve městě více prší, bývají jeho části zaplavené.
Bude někdy dostavěné?
Nebude. Pokud vím, v Bratislavě metro být nemůže. Důvody jsou ryze geologické. Nejsou tam pro takovou stavbu podmínky.
Marek Wolf není váš první hrdina, před ním byl jiný. Proč jste ho vyměnil?
Má první kniha se jmenuje Poslední případ kapitána Čontoše. Je koncipovaná tak, že to musel být jeho poslední případ, ze zdravotních důvodů. A pak přišel Marek Wolf, napsal jsem s ním už deset knih.
Je jejich hlavním hrdinou, ale vystupují v nich i jiné postavy. Kupříkladu mladý poručík Lukáš Liška, který se vedle Wolfa učí policejnímu řemeslu. Hledá se, jednou se mu daří více, jindy zase méně.
František Kozmon
Jak přišel Marek Wolf na svět?
Řeknu to upřímně. Vznikl po rozhovoru v jednom vydavatelství. Přečetli si tam mou první knihu s kapitánem Čontošem a nabídli mi spolupráci. Vysloveně řekli, že by byli rádi, abych vymyslel postavu, která by mými detektivkami putovala.
Rozhodl jsem se tedy, že vymyslím hrdinu, jenž je mým absolutním protipólem. Nechtěl jsem psát o sobě. Jenomže když se dnes na Marka Wolfa podívám, musím objektivně říct, že jsem do něj navzdory svému původnímu přesvědčení vložil velký kus sebe.
Inspirují vás k psaní skutečné případy slovenské kriminalistiky?
Na rozdíl od kolegy Dominika Dána, který má přístup k policejním spisům a inspiroval se mnoha skutečnými případy, které se na Slovensku odehrály, se tomu vysloveně vyhýbám. Častokrát mě však inspiruje něco menšího, malý případ, nebo jeho část či motiv. Kolem toho pak vybuduji případ svůj. Zaujalo mě například téma obchodu s lidskými orgány a napsal jsem o něm knihu Volavka. V češtině by měla vyjít příští rok.
Jste s Dominikem Dánem, velkou osobností slovenské detektivní literatury, přátelé?
Neznáme se, takže ne. Když jsem začal psát, měl už vydaných asi dvacet knih. Zprvu jsem se setkával s častým porovnáváním svých knížek s jeho. Teď už je ale snad každému jasné, že píšeme každý jinak a nejsme až tak porovnatelní, jak by třeba někteří lidé chtěli.
Známe se ale s Jozefem Karikou, dalším populárním slovenským autorem. Patří spíš k hororové či mysteriózní literatuře, z nich rád odskakuje k jiným žánrům. Je nicméně u stejného vydavatelství.
Když jsem začínal, toužil jsem po tom, abych se mohl jednoho dne psaním živit. Jozef mi pak ale vyprávěl, jak mi závidí mou volnost, svobodu i to, že nemusím řešit termíny odevzdávání rukopisu a mohu si dělat věci podle sebe.
Já jen tak skromně utrousil, že bych si naopak přál, abych nemusel chodit do práce a psát jenom po večerech, ale mohl tomu věnovat celé dny.
„Slovenský trh je nesmírně malý. Je těžké být na něm spisovatelem na plný úvazek,“ říká František Kozmon.
Živíte se už psaním?
Ano.
Závidíte dnes autorům, kteří nemusejí řešit termíny odevzdávání rukopisů?
Když za mnou někdo přijde s tím, abych mu poradil, jak by se mohl psaním uživit, snažím se mu vysvětlit, že knihy není možné psát kvůli penězům. Hlavní motivací musí být, že vás to baví, a třeba i to, že chcete prostřednictvím knih něco sdělit.
Slovenský trh je nesmírně malý. Je těžké být na něm spisovatelem na plný úvazek. Je tam dost čtenářů, ale uživí jen málo autorů.
Žijete na Slovensku?
Žiju na španělském ostrově Gran Canaria. Přestěhoval jsem se tam proto, aby se na místě u moře a s vlhkým vzduchem zlepšilo mé zdraví. Byl jsem v minulosti neustále nemocný, což velmi negativně ovlivňovalo můj život. Na Gran Canarii se to změnilo, jsem spokojený.
