Hlavní obsah

Sliz z rostlinné říše, evokující malířskou barvu

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

12. 10. 2023, 13:03

Název výstavy je dnes skoro tak důležitý jako díla samotná. Čím zajímavější jméno, tím lepší, a pokud je k němu ještě nějaká legenda, povyšuje to umění ještě o úroveň výš.

Pavel Příkaský, ze série Sen Lykantropa.

Článek

Malíř Pavel Příkaský, který prezentuje své obrazy do 15. října v pardubickém Domě U Jonáše, si toho byl zřejmě vědom a nazval výstavu magickým slovem Mucilago.

V textu uvedeném na stěně vysvětluje kurátor Viktor Čech, že termín mucilago pochází z latinského jazyka a znamená přírodní sliz, jaký se vyskytuje například u hub. Ovšem v tomto případě má jeho viskozita evokovat tekutost malířské barvy. Pavel Příkaský je totiž v tomto případě představen jako bytostný malíř, který má barvy a finální barevnost pláten velmi v oblibě.

Co se týče vizuálního rukopisu, vychází autor z expresivních abstraktních tvarů, ale nebrání se ani figurativní tvorbě. Ta je však spíše symbolická a náznaková, využívá především hodně siluet než přesných tvarů.

Podle tohoto klíče pojal tvůrce třeba akryl na plátně Murény (2023). V dominantní bílé ploše vytvořil tmavé fleky, které vypadají jako trhliny v plátně. A právě jimi se proplétají hadovitá těla mořských dravých ryb.

Ještě více je to patrné u dvojice akrylů ze série Sen Lykantropa, na nichž vidíme zelené obrysy dvou diluviálních ještěrů s temně fialovými rozšklebenými chřtány.

Vzhledem k tomu, že lykantropie se objevuje v evropských mýtech a ty popisují člověka měnícího se ve vlka, (může to být i duševní deviace), je toto výtvarné pojetí pochopitelné. Lidské tělo s hlavou šelmy symbolizuje právě takovou transformaci jedince v nebezpečného predátora.

Čistou abstrakci zastupuje mimo jiné akryl Bez názvu II. Na něm malíř rozehrává důmyslnou hru šedých a fialových barevných skvrn, trochu celé pojetí připomíná nějakou tajemnou mapu.

Akryl Membrána kromě abstraktních tvarů na ploše využívá i okolního prostoru. Malíř totiž z horní hrany obrazu spustil závoj barevných třásní a tím pádem tedy obraz jako by expandoval do interiéru galerie a stal vlastně prostorovým objektem s neomezenou působností.

Tím, že Pavel Příkaský smazává těsnou hranici mezi obrazem a skulpturou, vrací se tak opět k názvu mucilago. Stejně jako výše uvedený sliz se i jeho vizuální nápady roztékají po okolním světě.