Hlavní obsah

Skupina Zrní: Téma války jsme si schovali na později

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Na desce Široko daleko zužitkovala kladenská skupina Zrní své nabyté zkušenosti. Vrátila se přitom na začátek své kariéry, do doby, kdy nepoužívala samply ani elektroniku a vycházela z folkové hudby. V březnu vyjede na turné k desce, pokřtí ji pak 26. října v brněnské Flédě a 1. listopadu v pražském Lucerna Music Baru. Na otázky odpověděli zpěvák Jan Unger a houslista Jan Fišer.

Foto: Zuzana Veselá

Zrní, zleva Jan Juklík (kytara), Jan Fišer (housle), Jan Unger (zpěv), Ondřej Slavík (bicí) a Jan Caithaml (klávesy)

Článek

Jak jste prošli pandemickou dobou?

Unger: Týden před začátkem lockdownu jsme vydali album Nebeský klid, ale na turné k němu už jsme nevyjeli. Následovala zhruba rok a půl trvající vynucená pauza, během které jsme si odpočinuli jak od sebe, tak od koncertního režimu.

Měli jsme při tom čas tvořit nové skladby a znovu se na sebe začali těšit. Nový materiál jsme nazkoušeli v době covidu, a protože jsme nemuseli spěchat, byla při tom uvolněná atmosféra. Ta pauza nám tedy prospěla.

Fišer: My ji ale měli naplánovanou. Jenom o rok později. Covid ji vlastně jenom stvrdil.

Jak jste ji zvládli ekonomicky?

Fišer: Rozdělili jsme si peníze, které jsme měli našetřené na nahrání nové desky. Pomohla nám i finanční kompenzace od ministerstva kultury a při streamovaných koncertech nás hodně podpořili fanoušci. A jelikož jsme nejezdili na koncerty a turné, neutráceli jsme na benzinkách a večírcích, což nám rovněž pomohlo pandemii zvládnout.

Nechyběly vám pak peníze na album?

Unger: Udělali jsme sbírku a naši fanoušci nám poslali v součtu pět set tisíc korun. Až nás zaskočilo, jak nám přejí. Žijí s námi náš příběh, za což jim moc děkujeme.

Co vás přimělo vrátit se ke klasickým písničkám?

Fišer: Vybavuji si jednu naši kapelní debatu v dodávce cestou z koncertu. Shodli jsme, že by nová deska měla být jednodušší a mít funkční aranže i strukturu písní. Chtěli jsme si také užít to, že nové písničky zvládneme zahrát pouze na své nástroje.

Dohodli jsme se, že k albu budeme po tvůrčí stránce a z hlediska nahrávání přistupovat tak, jak jsme v roce 2012 přistupovali k albu Soundtrack ke konci světa. Tenkrát jsme složili jednoduché písničky, které jsme i jednoduše nahráli.

Na albech Jiskřící (2017) a Nebeský klid (2020) i minialbu Spící (2018) jste pracovali s elektronickými zvuky. Co to pro vývoj kapely znamenalo?

Unger: Hodně nás to ovlivnilo. Naučili jsme se víc o aranžování i skládání písniček, zjistili jsme, že s jejich základním tvarem lze pak ještě dělat spoustu věcí. Otevřelo nám to oči.

Fišer: Pracovali jsme se slovenským producentem a hudebníkem Jonatánem Pastirčákem, který do našich písní vnesl novou perspektivu a náhled. Odrazilo se to na jejich struktuře a bylo to pro nás nesmírně přínosné. Ta zkušenost nám také umožnila mít srovnání, což zřejmě určitě oceníme ve chvíli, kdy se budeme rozhodovat, jaká bude naše další deska.

Texty na novém albu jsou obsahově jednoduché, řemeslně dobře zvládnuté, mnohdy až básnivé. Jakou roli pro vás hrají?

Unger: Chtěl jsem, aby nebyly složité ani aktivistické, aby nebyly vysvětlující nebo mudrující, jak tomu někdy bylo v minulosti. Neměl jsem tentokrát potřebu vyjadřovat se ke všemu, co se kolem mě dělo. Soustředil jsem se na intuici a svůj vnitřní, nikým nekontrolovaný svět.

Vznikly tak leckdy jednoduché, občas repetitivní texty, které vnímám jako vhodné pro to, abych lidem mohl předat radost, kterou teď v životě cítím. Věřím, že je inspirují.

V minulosti jsem většinou psal texty na hudbu, tentokrát to bylo obráceně. Před covidem jsme měli soustředění, na němž vzniklo několik hodin hudebních nápadů a motivů. Já si je doma pouštěl a při tom si psal básničky. Když mi přišlo, že by se některá hodila k nějaké muzice, začal jsem to téma rozvíjet. Album, které vzniklo, je podle mě velmi kompaktní.

Říkal jste, že jste se v nových textech vyhýbal aktivismu či vyjadřování se k věcem, které se děly kolem vás. Přitom vznikaly v době lockdownu, tedy v době dramatické. Proč jste neměl potřebu o něm psát?

Unger: Já se tím tématem cítil přesycený, přeposlouchaný názory a rozhovory i vlastními myšlenkami. Dá se říct, že ty texty jsou protipólem nebo odpočinkem. Psal jsem v módu úplného klidu a nadhledu, který jsem právě díky pandemii ucítil.

Když jsme album dokončili a vše bylo připravené k nahrávání, začala válka na Ukrajině. K ní jsem se už vyjádřit chtěl a vzniklo několik těžších písniček. Nakonec jsme se ale s klukama shodli, že desku necháme radostnou a lehkou. I proto, že nám to dává v dnešní době smysl. Téma války si schováváme na později.

Co na změnu zvuku kapely říkají fanoušci?

Fišer: Máme fanoušky, kteří jsou rádi, když je překvapujeme. Nejčastěji nám píší, že je baví čekat na to, s čím přijdeme. Po vydání videoklipu k písničce Dráha nám řada lidí napsala, že jsou rádi, že nás teď zase mají tam, kde nás měli před lety.

Tvoje lež tě doběhne, zpívá nejmenovanému králi skupina Zrní

Kultura

RECENZE: Na cestě Zrní jde právě o tu cestu

Kultura

Může se vám hodit na Zboží.cz: Jiskřící - Zrní [CD]

Reklama

Související témata:
Hudební skupina Zrní

Výběr článků

Načítám