Článek
Jak skončené turné hodnotíte?
Bláha: Velmi pozitivně. Bylo to naše druhé nejúspěšnější turné vůbec, přičemž to nejúspěšnější jsme absolvovali v roce 2006 ve vyprodaných halách. Ne že bych naší kapele nevěřil, ale před začátkem každé koncertní série mívám trochu obavy, jestli se povede. Z té poslední jsem nadšený.
Procházka: V roce 2013 jsme absolvovali turné, před kterým nám nikdo moc nevěřil. Odešel od nás management, se kterým jsme mnoho let spolupracovali, a na pódia jsme se vrátili po asi dvaceti měsících. Nakonec dopadlo dobře, měli jsme velice slušné návštěvy. Na naše poslední koncerty ale chodil dvojnásobek diváků než tehdy.
Čemu úspěch přičítáte?
Bláha: V kapele máme rozdělené funkce, takže o konání turné se zasloužili v první řadě Roman a houslista Adam Karlík. Přistupovali k tomu poctivě a maximálně profesionálně, vybrali dobré termíny, dobrá místa, dohodli se na spolupráci se spolehlivými pořadateli, které už máme vyzkoušené, vymysleli propagaci a také se nám povedla poslední deska Tsunami. To všechno hrálo roli. Turné jsme chystali rok a myslím si, že bylo naplánované nejpoctivější ze všech, která jsme dosud absolvovali.
Vaše nové album nicméně nemělo tak dobré recenze, jako předcházející 15 z roku 2013. Přijali fanoušci na koncertech písničky z něho?
Procházka: Opakovala se situace, která nastala v roce 2003 kolem vydání alba Mezi nima. Hudební publicisté ho moc dobře nepřijali, fanoušci naopak ano. S albem Tsunami to je podobné. Novináři nejsou moc nadšení, ale lidé ho berou, což je pro nás důležité.
Bláha: Z nové desky jsme na posledních koncertech hráli šest skladeb. Vybrali jsme takové, které se nám dobře hrají, a věřím, že některé z nich budeme hrát dál. Obvykle na turné hrajeme z nového alba písniček víc, z předešlých tak dvě tři.
Procházka: Z těch starších hrajeme nejvíc paradoxně z desky Mezi nima. A také ze Svaté pravdy.
Turné Divokýho Billa se opravdu povedlo.
Co vás na turné překvapilo?
Bláha: Všimli jsme si, že se kolem kapely vytvořila parta věrných fanoušků. Je to asi padesát lidí, kteří byli na všech koncertech. Vždycky jsem u slavnějších kapel obdivoval věrnost jejich fanoušků, a teď jsem rád, že máme takové taky. Nadchli mě i lidé ze skupiny Poletíme?, která byla naší předkapelou. Jsou to bezvadní parťáci a byly s nimi skvělé mejdany.
Co udělalo úspěšné turné se vztahy v kapele?
Bláha: Narovinu říkám, že by asi byl průšvih, kdyby se nepovedlo. Jelikož ale dopadlo dobře, jsme mezi sebou úplně v pohodě. Já osobně například nemám rád práci ve studiu. Jsem rád, když písničky vznikají ve zkušebně, miluju koncerty, ale nahrávání ve studiu mě nebaví. Po tomhle turné jsme se ale v kapele tak semkli a já si koncerty tak užil, že se už na další nahrávání do studia těším.
Které skladby jsou vaše největší hity?
Bláha: Mám rád, když fanoušci během koncertu takzvaně paří, a nejvíc paří na písničky Svatá pravda, Plakala, Malování nebo Čmelák. Na posledním turné jsme hráli třicet skladeb a vystoupení trvalo dvě a půl hodiny. Tolik jsme jich v minulosti nehrávali. První dva koncerty to pro nás bylo docela náročné. Po tom druhém jsem dokonce ochraptěl a nemohl jsem se pořádně hýbat. Potom se to srovnalo.
Procházka: Na koncertech také skvěle fungovaly písně Pocit, Cesta a já osobně mám úplně nejradši Unisono.
V příštím roce oslavíte dvacet let existence. Víte už, jak je fanouškům připomenete?
Procházka: Máme nějaké nápady, ale ještě jsme se nerozhodli pro jeden konkrétní. Víme však, že příští rok v létě budeme hrát na festivalech. V tuto chvíli už máme dohodnutých pětadvacet koncertů.
Bláha: Víc jich dělat nebudeme. Ale ještě k tomu přibude ta akce k dvacetinám.