Hlavní obsah

Se Švestkou chápavě, ale i trochu ironicky

"Jména na pomnících: každé je názvem příběhu psaného sedmdesát, ba osmdesát let, a mně bylo dovoleno je nejednou číst," píše Karel Švestka (1926) téměř až v závěru své knihy nazvané Měsíc jako rybí oko.

Foto: Pavel Kalina

Společné foto se starostou a oslavenci

Článek

Již šesté od jeho prvotiny publikované v roce 1997, pásmo portrétů a osudů vrstevníků, převálcovaných dějinnými událostmi i dramaty osobními. Příběhy, jež se udály ve spisovatelově bydlišti (a s dávkou autorovy fantazie se možná přesně takto neudály).

Metaforický souzvuk

Dějištěm je magický Tasov, rodiště m. j. Jakuba Demla ožívajícího ve spisovatelových vzpomínkách a rovněž v básnickém stylu a pohledu na člověka. V hlubokém pochopení a soucitu s nemocnými, postiženými osamělými.

Nelze se nezmínit o Švestkově originálním jazyku ozvláštňovaném volbou neobvyklých sloves, střídmě užívaným nářečím, paradoxy protipólů a souzvuků v metaforách. Vzácný je dar stoupajícího vtahování čtenáře jak do struktury textu a skladby, tak do jednotlivých osudů, nejprve drobných, kde konci rozsáhlejších portrétů vyznívajících jako emotivní akord celého díla.

Karel Švestka: Měsíc jako rybí oko

Nakladatelství Jaroslava Jiskrová - Máj a Dokořán, 190 stran, 195 Kč

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám