Článek
Okolo stojící posluchači, vyznavači divadla uskutečňujícího se na jevišti, zpozorněli a tvářili se nevěřícně. V té době se už mezi divadelníky jednoznačně ujalo mínění, že tvůrcem inscenace je režisér, zatímco dramatický text (a tím i jeho autor) je jen jednou ze složek jevištního díla. Milan však jako oporu citoval Eugena O’Neilla: Žádná scéna na světě se nevyrovná dojmu, který mu fantazie připraví při četbě. A slavný americký nositel Nobelovy ceny vyvolal ne-li souhlas, tak aspoň respekt vůči osobitému tvrzení.
Vychází nový Salon: Ohlédnutí za zesnulým Milanem Kunderou
Byl jsem svědkem celé té debaty a hned mě napadlo, že Milan svou přímluvu za náhradu scénického účinku divadelní hry její domácí konzumací nemyslí vážně. Měl už tehdy zvláštní radost, když se mu podařilo mást obecenstvo. Čím bylo vzdělanější, tím víc ho těšilo docílené uznání toho, co mu předložil. Divadelní kritici, jejichž výkvět se na konferenci shromáždil, znamenali vítanou kořist. Ale nestačil jsem se ho tehdy zeptat.
Po letech jsem mu tu historku připomněl. Jak to tenkrát bylo? Vodil vzácné auditorium za nos? Překvapil i mne: nepamatuje si ji. A nejen to, zřejmě vůbec není pravdivá. Buď jsem ho s někým zaměnil, nebo jsem si to vymyslel. Byl jsem vůbec na té konferenci?
Milan Uhde
Pochopil jsem, že když už se mu podařilo vytvořit situaci, jejíž pravdu zná jen on, nebude ji ochoten jen tak odhalit. Potřeboval do nejistoty uvést i mne či kohokoli dalšího. Bezděčně mi tím poradil, jak mám číst jeho romány: účastnit se nabídnuté hry.
Dík za návod, Milane! Je přesný. Řídil jsem se jím a budu tak činit i napříště, protože jsem dosud tou cestou pokaždé dobře pochodil a mnohé získal.
Milan Kundera zemřel v úterý 11. července ve čtyřiadevadesáti letech.
