Hlavní obsah

Národ bez hran. Sloupek Štefana Švece

Právo, Štefan Švec, SALON

Mám kamaráda z Bangladéše. Je to kreslíř a designér, žije v Praze, a tak mu s nadšením amatéra, který profíka poučuje o jeho oboru, představuju českou animátorskou školu. Začali jsme Krtečkem, pokračujeme Trnkovými Broučky, přes Rumcajse a Rákosníčka postupně dojdeme až k avantgardě Potkali se u Kolína.

Foto: Igor Zehl, ČTK

Pat a Mat

Článek

A teprve když jsem si své oblíbené večerníčky poskládal za sebou, ukázala se zásadní věc: jak moc je to všechno kulaté.

Cokoli je v českých pohádkách dobré, je oblé a bez hran. Včelí medvídci, Pat a Mat i postavičky Josefa Lady představují kulatost jako základní vlastnost světa, a když se v Pojďte pane, budeme si hrát medvědi ze své kulaté přirozenosti protáhnou a zhranatí, dostaví se problém.

Údolí pohodlí. Sloupek Štefana Švece

SALON

Děti prostě mají rády oblé věci, můžete si říct, a částečně budete mít pravdu. Jenže jinde ve světě není kulatý teror zdaleka tak všeprostupující. Mickey Mouse je kulatost sama, ale Kačeři z Kačerova nebo Rychlá rota se hned tak nějaké špičky neleknou, natož třeba Tom či Jerry. Americký Medvídek Pú je mnohem vytáhlejší než ten český od Jaromíra Zápala. A Zápalovy ilustrace k Neználkovi jsou mnohem kulatější než originální ruské. V Jen počkej, zajíci! je zajíc (o vlku nemluvě) o dost ostřejší než čeští Bob a Bobek.

Ani Tintin, Asterix či Simpsonovi nemají bůhvíjak naducaný design, a dokonce i Teletubbies pro batolata nosí na svých ufohlavách špičku a trojúhelník. Když porovnáte britské muppety s českými Jů a Hele, ba i s Mufem, národní obsese kulovitostí je zřejmá.

Co kobercové bombardování kroužky a elipskami s Čechy a Moravany dělá, je těžké říct. Možná díky němu prostě zůstáváme déle dětmi. Možná jsme hobity Evropy, co by si nejraději stavěli kulaté domy s kulatými okny a co jsou pyšní na své kulaté postavičky, z nichž nikde nic nevyčnívá. Možná máme vyčnívání obecně za mnohem větší hřích než jiné národy, a překážky a hrany nepovažujeme za přirozenou součást osudu, ale za urážku bytí.

Ve své skvělé básni Bohémie píše Jakub Žytek o tom, že tvary českých těl formuje pivo a knedlíky, že slova v Česku pozbývají tvaru a roztékají se jako vosk.

Foto: Milan Malíček, Právo

Štefan Švec (1978) je publicista a kritik.

Když chtěl Jan Werich vyzdvihnout češtinu proti jiným jazykům, řekl, že v ní můžete pronést „kulaťoučké jablíčko“, což má mnohem lepší vůni i chuť než „round little apple“.

Prototypem Čecha v paměti světa je Švejk, a to Švejk namalovaný Josefem Ladou: Švejk skoro širší než delší, Švejk, který má pod vojenským kabátem tělo z kružnic. Oblost je přívětivá, snadno omyvatelná a nepůsobí tržné rány.

Koule je ideální fyzikální těleso. S kulatým míčem se dá driblovat, házet a dá se na něm sedět. Také do něj můžete kopat, aniž by to ohrožovalo míč či kopajícího. Jen se občas vzájemně mírně zašpiní.

Reklama

Související témata:

Související články

Borges ani Kundera. Sloupek Štefana Švece

Jsme jako mravenci, co nikdy neuvidí mraveniště. Dohlédneme deset kroků dozadu a jeden dopředu. Nadhled, který by nám ukázal celý obraz toho, kde právě jsme,...

Údolí pohodlí. Sloupek Štefana Švece

Miluju developerské projekty. Chtěl bych jednou vydat mapu, na které by byly jenom jejich názvy. Bylo by z ní jasné, že země je ráj.

Výběr článků

Načítám