Hlavní obsah

Markéta Pilátová: Žena v županu

Právo, Markéta Pilátová, SALON

Žena v županu je žena, která k práci potřebuje župan. A někdy i postel. Ne, není to kurtizána. Jsem to já, když chci něco napsat, když se potřebuju soustředit. Župan je mi o pět čísel větší a vypadá jako kůže tmavě modrého grizzlyho. Když se do něj navleču, celá rodina obrátí oči v sloup a každý, kdo je doma, mě okamžitě začne přesvědčovat, že to, co dělám, je prostě nechutné. Vědí, že župan ten den nesundám. A kdybych byla odvážnější, půjdu v něm do našeho horského koloniálu vedle kostela i nakupovat.

Článek

Župan mi totiž někde vzadu v hlavě rozepne jednu mrazivou svorku. Rozpustí tu mimozitu všech pilných Ferdů Mravenců, co pobíhají ze schůzky na schůzku, ze schůze na schůzi, z obchodu do obchodu, z kanceláře do kanceláře a přeskakují z úkolu na úkol v open space, co šéfíkům šetří tolik místa a platy dozorců. V těch chrámech produktivity, kde ženy rozhodně nechodí v županech, ale označkované dress codem, kde je třeba být přátelský, pěkný, konstruktivní a kolektivní a kde se neupravenost, nevrlost a introvertnost trestá smrtí, v horším případě vyhazovem. Župan mi rozpustí v hlavě, že tohle všechno je užitečné, že tohle je práce, že to tak musím dělat, abych mohla v našem krutém světě přežít.

Žena v županu má jiné starosti. Je jí teplo, župan je hebký a jít v něm nakrmit do zahrady plné sněhu ptáky je čirý doušek živé vody excentrismu. Župan taky produkuje zvláštní kyseliny, které se v mozku mění na zápletky, zárodky příběhů a ty pak jeho teplo a měkkost zahřívají a hýčkají. Mou jedinou starostí tak je udržovat župan při správné teplotě, což se dělá nejlépe v posteli. Někdy ležím naprosto nehybně jako katatonický brouk, hodiny hledím do stropu a skutečně pracuju. Zatímco znechucená rodina chce jít na túru, do hospody nebo se dívat na film, já marně vysvětluju, že ležím a bouchám love.

Občas se mě čtenáři ptají, co je potřeba k tomu, aby taky začali psát. Odpovídám, že důležité je se stát ženou v županu. Mít svůj vlastní fetiš, rituál, skrýš, kde jste jenom vy, kde děláte jenom to, co chcete, kde vám nikdo do ničeho nekecá. Ani pracovní doba, ani šéf.

Škoda že můžu být ženou v županu, jenom když mám v práci volno.

Reklama

Související témata:

Související články

Markéta Pilátová: V sauně

Má saunovací mánie začala, když mi byly čtyři roky. Maminka mě odvedla do psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde byla svého času nádherná sauna, která se za...

Markéta Pilátová: Hrdost

Být hrdý na svou vlast – to jsme se učili za komunistů papouškovat už na základní škole. A šlo to dost ztuha. Pak přišlo otevření hranic, člověk vyjel ven...

Markéta Pilátová: Půlnoční

Tu noc bude sníh křupat pod nohama a do barokního kostela se nahrne spousta svátečních věřících. Zahřejeme studené kostelní lavice svými pozadími obalenými...

Výběr článků

Načítám