Článek
Česká filharmonie se k Rusalce vrátila po více než dvaceti letech a přípravu rozhodně nepodcenila. Počet zkoušek přesáhl běžný rámec přípravy na koncert a výsledek rozhodně stál za to. Dvořákova partitura zněla ve své až impresionistické barevnosti a působivosti. Byčkov od předehry volil pomalejší tempo, v němž vynikly dynamické jemnosti a detailně vypracované fráze, vše v precizní hráčské jistotě. Orchestr se blýskl i v symfonických plochách, brilantně zahrané polonéze a v tragicky vygradovaném závěru.
Litevsko-arménská sopranistka Asmik Grigorian je pokládána za jednu z nejlepších světových představitelek Rusalky. V útlém těle skrývá krásný a nosný hlas, jímž obsáhne všechny polohy náročného partu, od něžně lyrických až po dramatické. Její pražská Rusalka byla nešťastná bytost. Jako by pěvkyně od počátku předjímala její tragické vyústění, nedala jí prostor pro radostné okouzlení a naději ani v první árii. Její pěvecký výkon ale byl obdivuhodný a publikum jej odměnilo bouřlivými ovacemi.
Ukrajinský pěvec Dmytro Popov má pro roli Prince zvučný hlas s jistými výškami a krásnou barvou, což předvedl i v Praze. Jeho výkon však postrádal dynamiku odpovídající citovému prožitku postavy, pěvec zpíval prakticky stále naplno. Naproti tomu Vodník Jana Martiníka byl lyrickou, dokonale prožitou postavou s jímavými ztišeními a tragikou v hlase.
Publikum oslnila i Ježibaba americké pěvkyně Jamie Barton, jež jako jediná vytvořila i v koncertním provedení nejen pěvecky, ale i herecky dokonale dramatickou postavu s až sarkasticky výsměšným prožitkem vtěleným do pěveckého výkonu.
Potěšilo i krásně sezpívané trio lesních žínek v podání Markéty Klaudové, Markéty Cukrové a Moniky Jägerové, pěvecky suverénní byla Cizí kněžna Jany Kurucové. V malých rolích Kuchtíka a Hajného se blýskli živým podáním Štěpánka Pučálková a Boris Prýgl. A v neposlední řadě se na dokonalosti koncertní Rusalky podílel i barytonista Jiří Brückler jako Lovec a Pražský filharmonický sbor pod vedením Lukáše Vasilka.
Škoda, že toto obsazení nelze vidět v jevištním nastudování. K jisté citové odtažitosti koncertního provedení přispívaly i neustálé odchody a příchody postav, jejichž absence na pódiu místy narušovala i logiku příběhu. I tak je ale Rusalka Dvořákovy Prahy mimořádným zážitkem, který by si posluchači neměli nechat ujít. Příležitost mají ještě 21. a 23. září.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie Rudolfinum, Česká filharmonie