Režisér Radovan Lipus: Témata spojená s Karlem Čapkem rezonují v dnešní situaci

Český román je logickým pokračováním dramaturgické linie, která zúročuje genia loci vinohradské scény, kam Karel Čapek i Olga Scheinpflugová neodmyslitelně patří. Čapek jako autor, dramaturg i režisér a Olga Scheinpflugová jako herečka, která zemřela na jaře 1968 dva dny poté, co právě na tomto jevišti zkolabovala po dopoledním školním představení Čapkovy Matky, v němž hrála titulní roli.

Takže kromě tématu zrodu republiky, demokracie a vývoje české společnosti je tu i velké téma českého divadla, herectví a osudů obou osobností, s tímto světem úzce spjatých.

Sňatky z rozumu zobrazují zrod české měšťanské a podnikatelské společnosti a s trochou nadsázky lze říci, že tam kde Sňatky končí, začíná Český román, tedy vznikem Československé republiky. Struktura inscenace Českého románu pracuje podobně jako Sňatky s mozaikou krátkých scén, příběh ale není vyprávěn chronologicky, nýbrž s velkými časovými skoky tam i zpět v rozpětí let 1918–1968.

A Olgy máme hned tři, nejmladší Olgu-Mimi hraje Tereza Císařová v alternaci s Janou Kotrbatou, Olgu coby Čapkovu životní partnerku hraje Andrea Elsnerová a Olgu-Matku, která bilancuje svůj život již po Čapkově smrti, hraje Simona Postlerová. Věřím, že tento princip bude pro diváky přitažlivý. Karla Čapka vytvoří Jan Šťastný.

Se Sňatky z rozumu spojuje Český román kromě scény Davida Baziky a kostýmů Evy Kotkové i živá hudba přítomná na scéně, v tomto případě trubka a saxofon, stejně jako písničky, tentokrát vše z pera Miloše Orsona Štědroně.

V inscenaci vystupuje řada osobností první republiky, jako je Ferdinand Peroutka, Tomáš Garrigue Masaryk, ministr Emanuel Moravec, herci Zdeněk Štěpánek, Marie Hübnerová, Leopolda Dostalová a řada dalších reálných postav. Jan Vedral při koncepci textu čerpal nejen z Českého románu, ale i ze vzpomínkové knihy Olgy Scheinpflugové Byla jsem na světě, kde krásnou a bohatou češtinou zachytila mnoho osobností divadelního světa.

Olga byla nejen velmi úspěšnou herečkou, ale i uznávanou dramatičkou a populární spisovatelkou, která si po boku Karla Čapka dokázala udržet svůj styl. Český román, k jehož napsání ji vyzval sám prezident Masaryk, měl velmi spletitý osud, včetně zákazů a vyřazení z knihoven jak po únoru 1948, tak i po srpnu 1968, ale to by bylo na samostatný rozhovor. V inscenaci se také pracuje s citacemi Karla Čapka, Ferdinanda Peroutky a dalšími texty.

Je tu až překvapivá paralela mezi pomnichovskou druhou republikou a současným stavem české politiky a společnosti, která je bohužel velmi rozdělená a polarizovaná. Projevuje se to i v používaném výrazivu. Je třeba si uvědomit, že termín pražská kavárna nevynalezl Miloš Zeman, ale pochází ze slovníku českých fašistů a že je ze stejného kadlubu jako konečné řešení nebo čistá rasa.

Tohle spojení se objevovalo ve Vlajce, Poledním listu a dalších podobných plátcích. A nenávistná kampaň proti demokratickým elitám, která postihla Karla Čapka a de facto ho uštvala až k smrti, nemá u části společnosti zas tak daleko k nenávisti vůči havloidům, sluníčkářům, pravdoláskařům, vítačům a tak dále.

Donedávna celým světem uctívaného spisovatele Karla Čapka po jeho smrti nechtěli vystavit v Národním divadle ani v Národním muzeu, nikdo ho nechtěl ani pohřbít. To, že ho strahovský opat Metoděj Jan Zavoral nakonec demonstrativně pochoval na Vyšehradě, byl akt jeho osobní statečnosti. A zase to nemá tak daleko k tomu, co se dnes děje ve vztahu k Václavu Havlovi.

Takže i tato témata, včetně odvahy stát si za svým názorem a neohýbat hřbet před pokoušením, zazněla při našich diskusích s Janem Vedralem o Českém románu. Osobně jsem přesvědčen o tom, že tato látka přichází ve správném čase do správného divadelního domu, a doufám, že i správně zarezonuje v myslích diváků.

Může se vám hodit na Zboží.cz: