RECENZE: Zpěvák Marcell vhání do mainstreamu svěží větřík

Článek

Pohybuje se v ranku alternativního popu. Nedrží se jedné zvukové formule, nýbrž kličkuje, nachází a pak zase prohledává jeho další zákoutí. Zatímco písnička Přestávám chápat je tradiční popová, Sliby mají lehký experimentální charakter a dominují jim proměnlivá nálada i členitý zvuk, Každý ráno se přibližuje rádiovému zadání, Jablko/skořice má atmosféru zasněných severských songů, v Hledáme doma a Nevim hostují persony ze spřáteleného hudebního světa, Sunshine na Bali je energická rocková vypalovačka, Listí ve větru zní jako ilegální nahrávka z folkového koncertu v osmdesátých letech a Tvůj svět je zase vřele vyzpívaná balada. A na konci desky je ještě jedna verze písničky Sliby.

Co do stylového a zvukového pojetí jsou zkrátka Hovory domů pestrá kolekce. Drží přitom pohromadě, spojuje ji cílevědomost, s jakou tvůrci k písničkám přistupovali, i neskrývaná snaha vytvořit pro českou scénu cosi originálního a konkurenceschopného.

Že se do toho Marcell pustil s českými texty, tomu jistojistě prospělo. Dostal se tak do pozice, v níž velkou konkurenci nemá. Tuzemská nová popová vlna do toho totiž jde buď s angličtinou, nebo s manýrou komického mumlání a prznění slov, která jen chabě zakrývá obsahové prázdno v textech a komicky se hájí slovem „progres“.

Marcell se v tomhle naopak snažil. Byť on (ani nikdo z jeho autorského týmu) není velký básník, vznikla série textů s obsahem a snahou nalézt dobrý slogan i slušný rým a vše nechat náležitě vyznít jak ve chvílích pěvecky vypjatých, tak tehdy, kdy se spíše šeptá. Tu a tam to jen pokazí ledabylé vyslovení, například když v písni Zářící místo slyšíme „…uprostřed moře mája…“ namísto v bookletu vepsaného „…uprostřed moře maják…“, případně podivný tvar „tvůj hlas zní klidnější“ v písničce Sliby.

Zvláštní kapitolou je přítomnost Paullieho Garanda a Bena Cristovaa na desce. Ten první ve skladbě Hledáme doma přijde s přízvukovým paskvilem „Vidím, jak vracíš se po letech, v očích ti vidím stééésk, moc se nezměnilo, budovy jenom dál ztrácej lééésk, z hor vane vítr a listí už pomalu mizí z cééést, projíždím kolem těch barů, kde bráchové ztrácej čééést.“ Ten druhý zase sděluje moudro v kostrbatých větách: „Ať mi neříkaj, jak se cítím, nebyli tu, když tu bylo Líbím se. Sice nevím kým, ale vím, s kým jsem, dávej bacha, ať ty víš, s kým seš.“

Má-li hostování kohosi na albu jeho protagonistovi pomoci, v tomto případě to neplatí. Stejně tak album poněkud tříští intro Cider i závěrečný popěvek Doktor/muzikant, byť jeho obsah je pro hudebníka a zároveň lékaře Marcella jistě podstatný.

Hovory domů je přesto slušné nakročení k tomu měnit český střední proud, dávat mu nový impulz a vytvářet v něm konkurenceschopnost s těmi ze zahraničí, kteří už tuhle cestu nastoupili. Druhá deska ukáže, jestli na to Marcell, jeho autorský tým i kapela mají dostatečný potenciál.