Hlavní obsah

RECENZE: Zakázané uvolnění. Mužský humor oživuje dámské trio

Právo, Věra Míšková

Nová komedie režiséra Jana Hřebejka Zakázané uvolnění, která včera vstoupila do českých kin, je převedením stejnojmenné hry Petra Kolečka, určené pro tři herečky a klubové divadlo, kde se také s úspěchem hraje.

Foto: Bontonfilm

Hlavní hrdinky filmu Zakázané uvolnění (zleva): Hana Vagnerová, Zuzana Stavná a Jana Stryková

Článek

Asi by se hodila i pro televizní zpracování, což byl také původní záměr. Bůhví proč však nakonec skončila na filmovém plátně, pro které se hodí nesrovnatelně méně navzdory dotáčkám a připsání několika postav.

Nejde o to, že většina děje se odehrává v uzavřeném prostoru venkovské hokejové hospody. Vzpomeneme-li třeba jen na nedávnou skvělou Polanského filmovou adaptaci divadelní hry Bůh masakru, která prakticky neopustila obývák, a přesto jí nechybí filmová řeč, je přehledně jasné, že v tom pes zakopán není.

Jde o to, že Zakázané uvolnění postrádá text dostatečně silný na to, aby se mohl rozpřáhnout mimo stísněné prostředí klubové scény, kde jsou si herci a diváci hodně blízko. Tři mladé ženy – hospodská, unesená nevěsta a její únoskyně – vedou hovory, jež nemají hlubší podtexty ani obecnější sdělení takového kalibru, aby mohly zaujmout, neřku-li bavit filmové publikum. A divácký odstup, s nímž je třeba v kině počítat, hru téměř zabíjí.

Od prvotních jen drobných přestřelek se sice dámy v odkrývání svých citů, strachů a tajných zákoutí postupně dostanou dál, ale nikoliv k poutavému dramatu, ale jen k obyčejné ženské hysterii. Ta možná může pánům, kteří mají hysterky doma, leccos připomenout, ale pořád nepřekračuje hranici plácání v obrazném i faktickém slova smyslu a humor nepřekračuje slovní hříčky typu „já nedávám – já se vdávám“.

Průhledná zápletka

Petr Kolečko s Janem Hřebejkem potřebovali natáhnout divadelní hodinovku na metráž celovečerního filmu, a tak připsali do původního textu mužské postavy a režisér vyvedl děj z hospody též na svatební rej a na silnici. Tím ho ale nevyvedl z divadelní stylizace ani z mělčiny, na níž uvízl filmový scénář.

Mužské scény tudíž jakoby přicházely odjinud, přesto mají větší razanci a mnohem více vtipu než hlavní ženská linie. A ústřední zápletka – nedorozumění – je jednak ve filmové verzi průhledná až neslušně brzy a jednak působí plytce, naivně, o tom, že jí chybí originalita, ani nemluvě.

Herecky navzdory slušně odvedeným výkonům Jany Strykové, Zuzany Stavné a Hany Vagnerové (hrají dobře, ale divadelní zkušenost s postavami je přece jen příliš znát) film táhne a výrazně oživuje Ondřej Sokol. Jeho postava má jednak nejvtipnější text a dobrého nahrávače Igora Ozoroviče, jednak Sokol sám text ještě povyšuje vlastním smyslem pro humor. Zakázané uvolnění tedy není vysloveně špatné, ale v kinech je spíše v postavení mimo hru.

Zakázané uvolnění
ČR 2014, 77 min., režie: Jan Hřebejk, hrají: Jana Stryková, Zuzana Stavná, Hana Vagnerová, Ondřej Sokol a další.

 Celkové hodnocení: 50 %

Reklama

Výběr článků

Načítám