RECENZE: Vyrypajevův překombinovaný Višňový sad

Hru Cherry Man napsal na objednávku Činohry Národního divadla v Praze a premiéru měla ve Stavovském divadle. Vyrypajev ji označil za své rozloučení s dramatickou tvorbou.

Na půdorysu Čechovova Višňového sadu se v ní vyrovnává s ruskou identitou, současným světem, jeho falešnými i skutečnými traumaty včetně války na Ukrajině.

Stejně jako u Čechova se do svého domu vrací ryze americká dvojice Tom a Jerry. Žije v něm černošský pár Suzanne a Daniel, jimž dům svěřili k opatrování. A také strýc Bernard trousící čechovovské repliky sluhy Firse o višních a uzavřený do svého světa, v němž se cítí být Rusem beroucím na sebe vinu za všechny ruské hříchy. Domem prochází i přízrak mrtvého dítěte. Během tří dějství se oživuje minulost postav včetně sexuálních propletenců.

Vyrypajev v programu tvrdí, že se pokusil přiblížit českému publiku skrze poetiku odkazující k Havlově absurdní dramatice. Jeho hra má ale k havlovské preciznosti daleko.

Je to autorsky překombinovaný text, v němž se divák, který není s to ocenit čechovovské odkazy, dost ztrácí. Chytá se v stand-upovém intermezzu hasičské dvojice, kde se ale chtěné trapno hojně překlápí do toho skutečného. Avizovaný Vyrypajevův dramatický epilog bohužel nedosahuje hloubky i apelativnosti jeho předchozí tvorby.

Talentovaná režisérka Kasha Jandáčková se snaží ze hry vytěžit, co se dá, a to za pomoci nádherné, trochu samostatně působící scény, i stylizovaného herectví hlavní pětice.

Nicméně ani výborné výkony Pavlíny Štorkové, Radúze Máchy, Vladimíra Javorského, Jindřišky Dudziakové a Šimona Krupy nemohou rozptýlit pochyby o srozumitelnosti a poslání hry, loučící se v závěru okázale s možnostmi absurdní i postmoderní dramatické tradice.