Hlavní obsah

RECENZE: Všichni se bojíme, ale každý něčeho jiného

Právo, Radmila Hrdinová

Pozoruhodnou dramaturgii uvádění českých a slovenských her ve Studiové scéně Divadla na Vinohradech v Praze rozšířila adaptace Procházkova scénáře ke Kachyňovu filmu Ucho.

Upoutávka na inscenaci Ucho v Divadle na VinohradechVideo: Goodmediaprague

 
Článek

Inscenace režiséra Šimona Dominika k trezorovému filmu nijak neodkazuje. Ponechává sice příběh zasazený kamsi na přelom 50. a 60. let minulého století, o čemž svědčí scénografie, méně už kostýmy (Anin domácí kalhotový komplet působí docela současně), ale více než dobové okolnosti sleduje vztahovou rovinu manželské dvojice. A to je daleko zajímavější.

Daniel Bambas hraje především paniku, s níž jeho Ludvík likviduje možná kompromitující, možná docela nevinné dokumenty. Strach ho zachvátil natolik, že to už nedokáže rozlišit.

Foto: Viktor Kronbauer

Daniel Bambas a Antonie Talacková v rolích prominentního páru Ludvíka a Anny.

Ludvík je slaboch lomený surovcem, který vyhřezne ve vztahu k Anně, ale především ve snaze zachránit za každou cenu vlastní krk. Občas v jeho hlase zazní ironie, ale chybí mu nadhled, síla a větší přesvědčivost. Že by zabil sebe nebo Annu, nikdo ani na chvíli neuvěří. Jsou to jen sebeklamné rituály. Postavu to ale oslabuje k jednostrunné charakteristice.

Anna Antonie Talackové je herecky rafinovanější, pod povrchem přiopilé a přihlouple reagující prominentní paničky z ní tu a tam vykoukne holka z hospody se zdravým venkovským rozumem i ženská, strádající vedle rozměklého muže, neschopného uspokojit její touhy. Ale někde na dně její bytosti jsou hluboce zasuté zbytky reálného uvažování a přirozených morálních instinktů.

Devadesátiminutová inscenace má svižný temporytmus, režisér ji žene do vysokých obrátek, takže nenudí, občas jí probleskne i zrnko humoru. Jako studie toho, co v člověku odkryje strach, rozhodně obstojí.

Celkové hodnocení: 75%

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám