Článek
Inscenace režiséra Šimona Dominika k trezorovému filmu nijak neodkazuje. Ponechává sice příběh zasazený kamsi na přelom 50. a 60. let minulého století, o čemž svědčí scénografie, méně už kostýmy (Anin domácí kalhotový komplet působí docela současně), ale více než dobové okolnosti sleduje vztahovou rovinu manželské dvojice. A to je daleko zajímavější.
Daniel Bambas hraje především paniku, s níž jeho Ludvík likviduje možná kompromitující, možná docela nevinné dokumenty. Strach ho zachvátil natolik, že to už nedokáže rozlišit.
Daniel Bambas a Antonie Talacková v rolích prominentního páru Ludvíka a Anny.
Ludvík je slaboch lomený surovcem, který vyhřezne ve vztahu k Anně, ale především ve snaze zachránit za každou cenu vlastní krk. Občas v jeho hlase zazní ironie, ale chybí mu nadhled, síla a větší přesvědčivost. Že by zabil sebe nebo Annu, nikdo ani na chvíli neuvěří. Jsou to jen sebeklamné rituály. Postavu to ale oslabuje k jednostrunné charakteristice.
Anna Antonie Talackové je herecky rafinovanější, pod povrchem přiopilé a přihlouple reagující prominentní paničky z ní tu a tam vykoukne holka z hospody se zdravým venkovským rozumem i ženská, strádající vedle rozměklého muže, neschopného uspokojit její touhy. Ale někde na dně její bytosti jsou hluboce zasuté zbytky reálného uvažování a přirozených morálních instinktů.
Devadesátiminutová inscenace má svižný temporytmus, režisér ji žene do vysokých obrátek, takže nenudí, občas jí probleskne i zrnko humoru. Jako studie toho, co v člověku odkryje strach, rozhodně obstojí.