RECENZE: Veselé i temné historky z londýnských nádraží

Své o tom ví Iva Pekárková, světoběžnice, která dělala v New Yorku i Londýně taxikářku, procestovala Ameriku a setkala se na cestách s různými kulturami i způsoby života.

Její nová kniha je souborem samostatných povídek inspirovaných zážitky jejího, jak ona říká, skoromanžela, dlouholetého zaměstnance londýnských drah. A protože je britská metropole opravdovým novodobým Babylonem, střídají se v nich hlavní hrdinové jako svatí na orloji. A jejich příběhy jsou leckdy k neuvěření.

Jako třeba ten s názvem Rogerovy mrtvé duše. Vypráví se v něm o tom, jak si chlapík, původem z Ghany, dokázal léta finančně přilepšovat, aniž by to byrokratický systém zaregistroval.

A takových případů najdeme v knize víc. Autorka dokáže tyhle lidské slabosti zkarikovat tak, že čtenáři cukají koutky. Ale když se nad tím tak zamyslíme, lidská povaha je opravdu všude stejná. Člověk je tvor slabý a pokušení přece číhá za každým rohem.

Drobné krádeže, vyhýbání se práci, sklon k legálním i nelegálním drogám, projevy latentního rasismu, zakořeněné stereotypy (pro místní jsou všichni gastarbajtři z východu Poláci) a překračování bezpečnosti práce zná asi každý, kdo někdy pracoval v obřím podniku.

Ovšem v Anglii je tohle vše ještě zkomplikované - pro nás leckdy těžko pochopitelnou - korektností. Třeba v jednom příběhu si pracovník tmavé pleti stěžoval šéfovi, že je na fotografii na nové průkazce málo černý. A protože byl manažer běloch, dostal se okamžitě na tenký led. Našinec nad takovým, pro něj pseudoproblémem, zakroutí hlavou. Jenže i v tomto případě platí pořekadlo Jiný kraj, jiný mrav.

Pekárková je slušná vypravěčka, děj nezdržuje a jde cílevědomě k meritu věci. Proto její text člověka nenudí. Dobře a rychle se čte. Třeba ve vlaku cestou do práce.

Může se vám hodit na Zboží.cz: Kam jede tohle nástupiště - Iva Pekárková