Hlavní obsah

RECENZE: The Rasmus jsou lepší interpreti než autoři

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

16. 10. 2022, 11:56

V Čechách mají spoustu fanoušků, pročež nebylo divu, že se Praha objevila na seznamu měst, do nichž finští rockeři The Rasmus zavítali při turné k vydání svého desátého alba Rise. Koncertní sérii pojmenovali Live And Never Die 22 a mimo domovské Finsko se na ni vydali 10. října z německého Hamburku. V Praze se zastavili v sobotu ve Foru Karlín, představili i nový materiál a novou sestavu.

Zpěvák Lauri Ylönen stojí v čele skupiny The Rasmus.

Článek

Místo kytaristy Pauliho Ramtasalmiho do skupiny přibyla profesně zručná Emilia „Emppu“ Suhonenová. Bývá zvykem, že když se „nahradí součástka“, jež nefunguje, jak by měla, je to pak na nějakou dobu lepší. A The Rasmus v takové době přijeli. Mezi muzikanty to při koncertu pozitivně jiskřilo a dobrá nálada byla patrná nejenom z jejich výkonů, ale i z toho, jak nezávazně si mezi písničkami povídali.

Repertoár už ale tak záviděníhodný nemají. Tahle finská čtveřice, ve které jsou ještě zpěvák Lauri Ylönen, baskytarista Eero Heinonen a bubeník Aki Hakala, neskládá až tak poutavé písně. Jsou to rockové kousky, které ctí pravidla žánru, občas se protáhnou k zajímavým melodiím, povšechně jsou ale jen lehce nadprůměrné.

The Rasmus sázeli po vizuální stránce jen na efekty světelné.

Kapele chybí skladby, jež by měly sílu stát se součástí vyšší mainstreamové hry (té by se rozhodně nebránila), nebo alespoň vystoupat na přední příčky hitparád jinde než doma. Pohříchu takovou není ani v podání Finů nepříliš vynalézavá coververze písně Ghostbusters od Raye Parkera jr. z roku 1984, letitý to rádiový hit.

Hudebně nicméně odvedli The Rasmus dobrou práci, a to i v akustické části večera, která koncert půlila a působila příjemně neformálně. I Ylönen odzpíval své party slušně, byť nemá výrazné pěvecké charisma, a ve středních polohách má dokonce hlas dost defenzivní. Profesní vklady u nich zkrátka ty autorské převyšují.

První předkapelou byli česko-norští We Are Domi.

Ariel Bloomerová z americké kapely Icon For Hire.

We Are Domi, česko-norská předkapela, dala ochutnat ze své alternativní popové práce. Zajímavé písně však občas nenechal rozkvést zpěv Dominiky Haškové, který se pohyboval na hranici intonační jistoty. Americká parta Icon For Hire naopak přivezla výrazným pronikavým hlasem obdařenou Ariel Bloomerovou. Bohužel se ale opírala především o předtočené hudební linky, teprve v dalším sledu o kytaristu a bubeníka. Jakkoli byly některé písně nápadité, rokenrolová selanka to nebyla, protože se prostě z padesáti procent hrálo z playbacku.