RECENZE: Šťastný člověk, příběh osoby procházející tranzicí

Režisérka Soňa G. Lutherová je slovenská sociální antropoložka, která po svém debutu Zatopené, opět s citem a velice lidsky zpracovává další téma, jímž je tranzice.

„Chceme oslovit lidi, kteří mohou mít o tématu přechodu jen mlhavou představu; můžeme jim příběh zprostředkovat způsobem, který v nich vzbudí pocit empatie,“ říká.

Snažila se tak zachytit nejen samotnou fyzickou proměnu, ale i vnitřní pocity a proměny v partnerském vztahu Ivana a Marvina. Její práce přináší do světa důležitý hlas a přispívá k diskusi o genderové rovnoprávnosti.

Kameraman Noro Hudec si dle mého názoru zaslouží uznání za svůj výkon.Jeho talent a cit byly klíčovými faktory, které přispěly k celkové kvalitě filmu. Schopnost zaznamenat dlouhé dialogy páru samotného, v kombinaci se švédskou přírodou a melancholickou ambientní hudbou, ukazuje, že jakožto kameraman dokáže ve snímku zachytit vizuální dokonalost s uměleckým přesahem.

Jeden z těchto momentů je krátce po odstranění prsou, kdy Marvin i přes obrovskou bolest neskrývá radost a úlevu. Ivan má nekonečnou trpělivost a smysl pro pochopení, možná je to kombinace povolání a jeho osobnosti. Po celou dobu natáčení se Ivan zdál být emočně odpojený; tendence analyzovat rozhovory s kamennou tvář bez úsměvu, tak můžou vzbuzovat dojem, že je velký flegmatik, i když to tak v jádru být nemusí.

Snímek místo toho, aby skrýval nebo zjednodušoval aspekty tranzice, zdůrazňuje jejich reálnou, surovou podobu. Což je téma, které v poslední době zasahuje do mnoha životů, lidé se mohou setkávat s nepochopením. Dokument nabízí pohledy dvou konkrétních lidí k zvládnutí této fáze života, naráží i na to, jak je téma zpolitizované.

Jestli je spolu pár doteď, nevíme. Víme, jak silné je jejich pouto, jak při sobě stojí za jakékoliv situace, jak důležitá je pro ně soudržnost, komunikace úplně o všem v jejich životech. To je na vztazích to podstatné, láska a vzájemný respekt, bez ohledu na to, jakého pohlaví lidé jsou.