Hlavní obsah

RECENZE: Sólový David Koller je týmový hráč

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zatímco na debutovém eponymním albu (1993) a kolekci Nic není nastálo (2006) si zpěvák a hudebník David Koller složil pro většinu písniček muziku sám, teď je více týmovým hráčem. Týká se to předešlé desky ČeskosLOVEnsko (2015) i novinky LP XXIII. I díky tomu se jeho písně vzdálily těm, které složil pro skupinu Lucie. Byl to krok rozumný.

Foto: archiv Davida Kollera

David Koller (druhý zprava) se svou skupinou. Fotografie kapely i obal nového alba se nesou ve stejném výtvarném duchu.

Článek

Je lhostejno, zda byl záměrný, či ho přinesly okolnosti. Kollerovy sólové písničky v sobě prostě nemají zřejmou přímočarost, pro mainstream jsou trochu komplikované, přitom je v nich vepsána protagonistova tvůrčí přirozenost. Další autoři, kteří se na hudební složce podíleli, ji respektují a jdou jí s rozvahou vstříc.

Jsou to členové Kollerbandu Michal Pelant a Matej Belko, ale i Jan Vávra, Karel Štulo či Marek Rakovický s Oliverem Fillnerem. Jejich práci svírá v celek Kollerova interpretace, tak nezaměnitelná, že by k písním na desce jistě dokázala přirozeně připojit i žánr více vzdálený.

Tým Kollerových textařů byl vždy širší. Byť pro desku LP XXIII napsal pět textů spisovatel Jáchym Topol a znamenitě se v nich trefil zpěvákovi do vkusu i způsobu vyjadřování, přispěli i Márdi z Vypsané fixy, Barbora Hanková, Matěj Belko, Jan Vávra či nedávno zesnulý Michal Ambrož. Spisovatel a režisér Patrik Hartl se pak společně s Kollerem podepsal pod text písně Bodlák, jenž patří na albu, které není tematicky propojené, k nejlepším.

Foto: archiv Davida Kollera

Obal nového alba Davida Kollera.

Kollerova deska nenese pouze novinky. Pět písniček už bylo spolu s videoklipy zveřejněno dříve a k těm dalším klipy přibudou. Všechny jsou ale interpretovány v rockovém duchu, při tom respektují zvukové tahy současnosti. Stojí na promyšlených aranžích, soudržném zvuku a Kollerově hlase, ctí atmosféru a nepodbízejí se. Jakkoli by to doba vyžadovala, Koller a spol. na tuhle notu nehrají. Malou výjimkou je skladba Za hranou, která má nejjasnější melodický tah. Ostatní jsou v první řadě záznamy uměleckého rozpoložení autorů i celé kapely.

K přijetí desky bude možná zapotřebí více poslechů, nicméně poctivost a oddanost věci, stejně tak autorskou i interpretační zručnost sotva kdo přehlédne.

David Koller: LP XXIII
Cox, 36:45
Hodnocení: 80 %

Skupina Lucie: Hudba je nádherná. Je jedno, jaký je to žánr

Kultura

David Koller: Sbírku jsme uspořádali až na cestě

Kultura

Reklama

Výběr článků

Načítám