Článek
Máme tu ženu, jejíž zdánlivě vzorné manželství se začne pozvolna hroutit poté, co zjistí, že její spořádaný manžel žije svůj druhý život na internetu, kde si vybíjí své homofobní i jiné choutky. Máme tu i učitelku, která tuší, že s jedním z jejích žáků není něco v pořádku, a místo toho, aby si dala do pořádku vlastní život, začne se zajímat o svého svěřence.
Lépe na tom nejsou ani další postavy tohoto na přeskáčku a úsporně, pomocí krátkých kapitol, vyprávěného příběhu. Tedy spíš než o klasický příběh jde o skládanku několika lidských osudů, v níž autorka opět projevuje svůj nesmírný literární talent.
Po vynikající mnohovrstevnaté literární hříčce Podle skutečného příběhu, která v češtině vyšla v roce 2016, jsou Pouta úspornější, sevřenější a také přímočařejší. V tomto případě není nutné hledat skryté vrstvy a významy, nejde o hru se čtenářem a s jeho představivostí. A i když je vyznění knížky spíše hořké, de Viganová znovu dokazuje, že je znamenitou vypravěčkou.
Její cit pro jazyk se projevuje především v nesmírně barvité, košaté větné stavbě s jedinečným citem pro obraznost a navození neopakovatelné atmosféry. Zde je třeba vzdát hold skvělému českému překladu Alexandry Pflimpflové.
Postavy z Pout nejsou ukázkoví ztroskotanci, na něž si ukážeme prstem a ulehčeně si oddechneme, že tak katastrofální náš život přece jenom není. Tak lacinému zjednodušení se autorka vyhýbá. Místo toho čtenáře seznámí s lidmi, které jako by podvědomě odněkud znali. I proto je jejich peripetie zajímají, chtějí jim být nablízku i pochopit jejich uvažování.
Číst Viganovou a nahlížet do nitra jejích postav je jako snažit se složit z několika náhodně sebraných oprýskaných barevných sklíček a kamínků mozaiku. Výsledek nebude krásný ani dokonalý, ale bude se v něm zračit život v celé své hrbolatosti, krutosti a neuchopitelnosti.
Celkové hodnocení: 90%
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: