Článek
Scénář Woodyho Allena je mechanický a ohraný. Na jakési základní úrovní sice funguje - to znamená, že má úvod, zápletku i vyvrcholení a postavy se chovají poměrně srozumitelně - jde však o zastaralé melodrama umístěné na Coney Island padesátých let, které marně hledá styčnou plochu se skutečným životem, s emocemi.
Hlavními aktéry jsou začínající dramatik a toho času plavčík Mickey (Justin Timberlake), dále zestárlá herečka (Kate Winsletová), která skončí v bezvýchodném nudném manželství s primitivním kolotočářem v tílku (Jim Belushi), jenž se vyžívá v rybaření a chlastu. Do domácnosti náhle přibude i dávno ztracená dcera kolotočáře (Juno Templová), která utíká před zuřivým manželem/mafiánem.
Herečka pracuje jako číšnice a cítí se ponížená. „Já nejsem číšnice, jen hraju roli číšnice,“ vysvětluje. Když pak potká o dost mladšího plavčíka, zamiluje se a představuje si, jak spolu utečou. Jenže plavčík na pláži potká i její nevlastní dceru, jež si ráda zaflirtuje, a zděšené maceše se svěří. Hlasité utrpení odkvétající herečky pak vyplňuje většinu filmu.
Kate Winsletová v Kole zázraků
Obsazení zpěváka Justina Timberlaka do role Mickeyho Rubina, začínajícího dramatika, bylo kardinální chybou. Už od chvíle, kdy se na začátku obrátí přímo k divákovi jako vypravěč (docela otravný zlozvyk některých Allenových filmů), jsou cítit falešné tóny. Jako intelektuál a trpící umělec je Timberlake se svými omezenými hereckými možnostmi zcela nevěrohodný. Vzniknul spíš povrchní, plakátový hezounek.
Kate je lepší herečka, ale zde působí překvapivě otravně, trochu přehrává a hlavně celá její postava Ginny má jen jeden rozměr. Co je nakonec zajímavého na stárnoucí neurotičce, která stále jen hořekuje a nadává? Na hodinu a půl to nevystačí. Allenovi se nepodařilo udělat ji psychologicky hlubší, něčím zajímavou, třeba i bláznivější, chytřejší, vtipnější... Jde v podstatě o tupou hospodyňku, která si myslí, že má na to být hvězdou. Zábavnější je i její praštěný malý synek, který zakládá po celém městě požáry.
Jakési emoce se snaží vyvolat kamera. Celý retro svět Coney Islandu září barvami, je pohlednicově lesklý a na tváře nám často padá červené světlo zapadajícího nebo vycházejícího slunce.
Woody Allen si zřejmě chtěl zavzpomínat na dětství a mládí, ale nemusel kvůli tomu dělat film, když neměl v ruce silné postavy a příběh.