Hlavní obsah

RECENZE: Radůza krásně přemítá o stárnutí

Právo, Jaroslav Špulák

Na svém devátém řadovém albu Gaia se česká písničkářka Radůza vydala do oblastí, ve kterých by měl být tvůrce vyzbrojen určitou dávkou odvahy. Jde o témata textů a hraní s celou kapelou.

Foto: Supraphon/Alena Hrbková

Radůza nahrála své deváté řadové album.

Článek

Motivem novinky je totiž stárnutí, respektive postupná nevyhnutelná ztráta životní síly. Byť nejde o monotematické album v klasickém smyslu slova, jako červená nit se jím táhne konstatování, že z lovce, který býval silný, se postupem let stává oběť.

Je patrné, že je to téma, o němž Radůza – jako autorka celé desky – hluboce přemýšlí. Nejen proto, že se objevuje v mnoha textech, ale i proto, že má velice emotivní zabarvení. Ať už jde o skladby Nomádský stan, Tulák po hvězdách, Amulet nebo Tenhle svět není jen pro silný, vždy je zpracováno s pokorou a tvůrčí zručností. Radůza je navíc vynikající v přednesu. Umí zjemnit výraz v pokojnějších pasážích, stejně tak vybuchnout v naléhavost a někdy až křik v pasážích jiskřivých. Její projev je dynamický, nadto svědomitý ve výslovnosti.

Foto: Radůza Records

Radůza: Gaia

Nová je skutečnost, že album nahrála s kapelou. Zatímco v minulosti obstarávala hudební složku především sama, tentokrát se nadto obklopila kytaristou Josefem Štěpánkem, baskytaristou a houslistou Daliborem Cidlinským a bubeníkem Davidem Landštofem.

Její písničkářský statut to nicméně zásadně nepoznamenalo. Tím spíš, kdy její spoluhráči to, že má osobitý rukopis i výrazové prostředky, absolutně respektovali a rozhodující slovo o podobě skladby nechali na ní. Často to dokonce vypadá, jako by se od minulých alb nic tak zásadního nezměnilo a Radůza zůstala dál sólovou písničkářkou. Tak ohleduplní její muzikanti jsou.

Jedna z věcí, ve kterých jí přítomnost tří skvělých hudebníků pomohla, je pestrost výsledných tvarů písní. Rozšířila záběr vlivů a bez ohledu na to, kterých se vždy jaksi mimoděk dotýká, vznikla kolekce příjemně pestrá.

Vrcholným momentem je pak závěrečná Tenkrát v ráji, která byla původně napsána pro stejnojmenný film Josefa Urbana. Její patetičnost (což se u filmových melodií tak trochu očekává) zvýrazňují citlivě zaranžované smyčce a takto zpracovaná patří k vrcholům alba.

Radůza na něm potvrdila, že se svými silnými zbraněmi v podobě výrazu a schopnosti napsat funkční texty umí stále dovedně pracovat.

Radůza: Gaia
Radůza Records, 54:14

Celkové hodnocení: 80 % 

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám