Hlavní obsah

RECENZE: Melancholičtí Blur jsou silní v detailech

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

23. 8. 2023, 17:56

Na první ani druhý poslech to až tak výrazná deska není. Ve srovnání s předcházející, osm let starou The Magic Whip není tak různorodá, dynamická ani nadějeplná, naopak je melancholická, energií méně prosycená, utlumená. Ďábel však tkví v detailech, a v těch je i pozoruhodnost nového alba britských Blur nazvaného The Ballad of Darren.

Článek

Je to hořká kolekce, ze které se co chvíli vynořují indicie pocitu ztracenosti, ponurosti i osobní krize. V písních je proto nakladena řada řečnických otázek. Proč přicházíme o vše, co bylo krásné? Proč nás už netěší vybudovat něco velkého? Kam kráčíme? V čem je zdroj naděje? Na to všechno se pětatřicet let po svém vzniku čtveřice z Londýna táže, na to všechno hledá odpověď.

Takové otázky ale nejsou dobré pro britpop ani pro mainstreamový pop. A tak kapela z těchto vod vykročila jinam. Jestliže na začátku devadesátek, ve svém nejvýznačnějším období, bodovala ve světových hitparádách milým popem, s novým albem dokráčela do náruče indie rocku. Nehraje v něm už tolik na líbivost, jakkoli se jí cíleně nevyhýbá, ale především sděluje pocity a hledá odpovědi.

Damon Albarn už ve zpěvu dosáhl ve svých hudebních projektech (Gorillaz, The Good, the Bad & the Queen či Rocket Juice & the Moon) mnoha emocí. Na tomto albu je většinou melancholický a ležérní, ve skladbě Goodbye Albert dokonce téměř nenuceně vypráví, ve Far Away Island se uchyluje spolu s hudební položkou k interpretační intimitě, která vtahuje až někam do sedmdesátých let. V The Rabbi je zase patrný nádech country.

Že to zvukově není žádná hypermoderní kolekce, to dokladuje i koketérie se sedmdesátkovým glam rockem v písničce St. Charles Square nebo připomínka jednoho z uměleckých výrazů Davida Bowieho v Barbaric. Přitom právě tyhle dvě skladby (spolu s trochu vylehčenou The Narcissist) patří k těm nejzajímavějším na kolekci. Mají patrný vnitřní život, který ven podsouvá naději, že konceptem této desky nebylo navodit atmosféru šera, nýbrž ji proplést silným prožitkem při tvorbě a interpretaci.

Ač se tedy zpočátku může kolekce The Ballad of Darren jevit jako zklamání, nakonec se z ní vyklube zajímavá a moudrá cesta do duší vyzrálých muzikantů, kteří zjišťují, že svět už jim nepatří.

Dostatečně otevření a vyzrálí posluchači jejich náladě a názoru záhy podlehnou, neboť i pro ně je tahle sbírka písní obohacující.