Hlavní obsah

RECENZE: Každý má svou pravdu. O jednom neodolatelném skandálu

29. 4. 2022, 12:55

Pirandellova hra Každý má svou pravdu se v pražském Dejvickém divadle konečně dočkala několikrát odložené premiéry. A výsledek rozhodně stojí za vidění. Režiséru Michalu Vajdičkovi se podařilo ve více než sto let starém textu objevit aktuální téma a najít pro ně i adekvátní scénickou podobu v crazykomediální nadsázce.

Foto: Hynek Glos

Zleva Klára Melíšková (Paní Amálie), Jaroslav Plesl (Lamberto Laudisi) a Veronika Khek Kubařová (Dina) v inscenaci Každý má svou pravdu.

Článek

Italský dramatik Luigi Pirandello, stejně jako u nás třeba Karel Čapek, vyznával filozofii relativismu, zpochybňující existenci jediné pravdy i možnosti jejího poznání. V jeho hře jde o to, že nový tajemník městského úřadu pan Ponza údajně vězní svou ženu a brání jí stýkat se s matkou. Navíc není jasné ani to, zda jde opravdu o její dceru. A v neposlední řadě i o to, zda Ponza anebo jeho tchýně nejsou vlastně šílení.

Vajdičkova inscenace více než na poznání pravdy klade důraz na až patologickou posedlost společnosti skandálem, ovládajícím životy všech postav. Zejména ženy se v příběhu pana Ponzy s rozkoší rochní a odhalení i sebemenšího detailu je uvádí do naprosté extáze.

Vajdička příběh sociálně posunul z vznešené společnosti do upoceně maloměstských poměrů, ze salónu do kuchyně s opadávajícími kachlíky, kde postavy v ležérním domáckém oděvu o sebe doslova zakopávají a vše se odehrává na půdorysu jednoho nedokončeného oběda.

Že venku za okny se právě teď k moci dostávají Mussoliniho fašisté a svět spěje do zkázy, tuto společnost naprosto nezajímá. Natolik je posedlá svým skandálem. Analogie s dnešními konzumenty bulváru, reality show, sociálních sítí a jiných pozlátek je více než zřejmá.

Vajdička vede herce na samou hranici ještě únosné groteskní exprese. Nejdále v ní došla Paní Amálie Kláry Melíškové, jejíž hlas ve chvílích vzrušení ujíždí do poloh takřka nadzvukových a pohyby se stávají nekontrolovatelnými, v čemž si nic nezadá s Paní Sirelli Lenky Krobotové.

Skvostnou karikaturu burana předvádí Hynek Čermák jako Pan Sirelli, ironického popichovače Laudisiho si užívá Jaroslav Plesl, v závěru vystřihne bizarní opileckou etudu v postavě Prefekta Ivan Trojan. Ale kvalita této inscenace spočívá v sehranosti všech herců, v jejich naladění na stejnou vlnu exprese i ve schopnosti individuální charakteristiky postav.

Ve hře Každý má svou pravdu získalo Dejvické divadlo vděčný divácký titul, který spolehlivě pobaví, mimo jiné i svým sytě naneseným sicilským koloritem. Vnímavějším divákům nabídne i úvahu o vážnějších příznacích chorobné posedlosti pitváním cizích životů.

Luigi Pirandello: Každý má svou pravdu
Překlad Zdeněk Bartoš, režie Michal Vajdička, scéna Pavol Andraško, kostýmy Katarína Hollá, hudba Michal Novinski. Premiéra 28. dubna v Dejvickém divadle, Praha

Hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků