Článek
Italský dramatik Luigi Pirandello, stejně jako u nás třeba Karel Čapek, vyznával filozofii relativismu, zpochybňující existenci jediné pravdy i možnosti jejího poznání. V jeho hře jde o to, že nový tajemník městského úřadu pan Ponza údajně vězní svou ženu a brání jí stýkat se s matkou. Navíc není jasné ani to, zda jde opravdu o její dceru. A v neposlední řadě i o to, zda Ponza anebo jeho tchýně nejsou vlastně šílení.
Vajdičkova inscenace více než na poznání pravdy klade důraz na až patologickou posedlost společnosti skandálem, ovládajícím životy všech postav. Zejména ženy se v příběhu pana Ponzy s rozkoší rochní a odhalení i sebemenšího detailu je uvádí do naprosté extáze.
Vajdička příběh sociálně posunul z vznešené společnosti do upoceně maloměstských poměrů, ze salónu do kuchyně s opadávajícími kachlíky, kde postavy v ležérním domáckém oděvu o sebe doslova zakopávají a vše se odehrává na půdorysu jednoho nedokončeného oběda.
Že venku za okny se právě teď k moci dostávají Mussoliniho fašisté a svět spěje do zkázy, tuto společnost naprosto nezajímá. Natolik je posedlá svým skandálem. Analogie s dnešními konzumenty bulváru, reality show, sociálních sítí a jiných pozlátek je více než zřejmá.
Vajdička vede herce na samou hranici ještě únosné groteskní exprese. Nejdále v ní došla Paní Amálie Kláry Melíškové, jejíž hlas ve chvílích vzrušení ujíždí do poloh takřka nadzvukových a pohyby se stávají nekontrolovatelnými, v čemž si nic nezadá s Paní Sirelli Lenky Krobotové.
Skvostnou karikaturu burana předvádí Hynek Čermák jako Pan Sirelli, ironického popichovače Laudisiho si užívá Jaroslav Plesl, v závěru vystřihne bizarní opileckou etudu v postavě Prefekta Ivan Trojan. Ale kvalita této inscenace spočívá v sehranosti všech herců, v jejich naladění na stejnou vlnu exprese i ve schopnosti individuální charakteristiky postav.
Ve hře Každý má svou pravdu získalo Dejvické divadlo vděčný divácký titul, který spolehlivě pobaví, mimo jiné i svým sytě naneseným sicilským koloritem. Vnímavějším divákům nabídne i úvahu o vážnějších příznacích chorobné posedlosti pitváním cizích životů.
| Luigi Pirandello: Každý má svou pravdu |
|---|
| Překlad Zdeněk Bartoš, režie Michal Vajdička, scéna Pavol Andraško, kostýmy Katarína Hollá, hudba Michal Novinski. Premiéra 28. dubna v Dejvickém divadle, Praha |
Hodnocení: 80 %
Může se vám hodit na Firmy.cz: