RECENZE: Jak se vám líbí: O lásce a identitě v Ardenském lese

Méně uváděná, leč vrcholná komedie velkého alžbětince nabízí příběh vévody žijícího ve vyhnanství v Ardenském lese, kam se v mužském převleku uchýlí i jeho dcera se svou sestřenkou a kde se potkávají i další dvojice, aby vzdor svému různému původu i vzdělání nakonec spočinuly v čtyřnásobném manželském slibu.

Pro Letní shakespearovské slavnosti nastudoval Jak se vám líbí režisér Jakub Nvota. Vytvořil hravou letní podívanou, jež dává prostor Shakespearovu jazyku v brilantním překladu Martina Hilského a na příběh hry se dívá s lehce ironickou nadsázkou.

Návrat na nádvoří Nejvyššího purkrabství znamená i návrat na scénu organicky včleněnou do historického prostoru Pražského hradu. Scénografie ho respektuje. Drátěné konstrukce naznačující architekturu paláce i stromy Ardenského lesa podtrhují krásu staré kamenné zdi a působí lehce a vzdušně. Navíc se s nimi zachází v konkrétní i metaforické rovině, kdy se mohou rozeznít jako neviditelný romantický klavír anebo předstírat tíhu kamenných sloupů. To vše posiluje hravost a záměrnou divadelnost Nvotovy inscenace, jež začíná už vpádem pastýřů s mávátky na Frederickův dvůr, kde sehrají role najaté klaky fandící tu Orlandovi, tu zápasníku Charlesovi. A když si pastýřky Fébé a Audrey omylem vyrazí mávátko z ruky, není to chyba, ale jen další z žádoucích gagů této komedie.

V řádu divadelnosti inscenace je i obsazení obou vévodských rolí – uzurpátora moci Fredericka i vyhnaného Vévody – představovaných Romanem Zachem, který netlačí na razantní odlišení postav, ale hraje více méně jeden typ vládce, jen mírně modifikovaného situací, chováním a kostýmními doplňky, které mění i přiznaně na scéně. Oba vévodové jsou ješitní a infantilní mužští, jen ten první ještě udržuje jakousi společenskou formu, zatímco u druhého se exil už podepsal na jeho proměně v bizarního skřítka s vousy a čepičkou, který si v Ardenském lese pěstuje něco jako hippie komunitu, s níž se oddává hudbě a skotačení. Když se vyhnaný vévoda vrací na své zpět získané panství, zůstává mixem obou podob. Roman Zach si s identitou obou vévodů dobře pohrává k potěše vlastní i diváků.

Nvota Shakespearův text ctí, jen cestou škrtů i mírných textových přesunů a prostřihů vytváří dynamickou mozaiku scén, jejímž svorníkem jsou různé podoby lásky. Od vzájemné stravující posedlosti Orlanda a Rosalindy až po divadelní zrození lásky na první pohled mezi Oliverem a Célií.

Václav Matějovský a Lucie Štěpánková tvoří přirozenou mladou dvojici. I v Rosalindině mužském převleku mezi nimi přeskakuje erotická jiskra, jež je tak trochu leká. Štěpánková vyváženě udržuje postavu mezi hraným chlapáctvím Ganyméda a dívčí roztoužeností Rosalindy, Matějovského Orlando je mladý kluk zaskočený tím, co se mu děje a co tak úplně není s to pochopit, natož zvládnout.

Krásnou a srdečnou dvojici tvoří dvorní šašek Prubíř Jaromíra Noska a neodolatelně prostá pasačka koz Audrey valící před sebou chlupaté kuličky svého stáda i zmatek z nenadálého ženicha. A v mumraji ardenského toužení se neztratí ani ryze ženská a půvabná Célie Markéty Děrgelové a Oliver Václava Rašilova, stejně jako panovačná Fébé Lenky Vavro Zahradnické a Silvius Jakuba Žáčka, který si na začátku střihne i groteskní karikaturu zápasníka Charlese. Trochu matně vyznívá jen Žak Tomáše Jeřábka, oděný do modrofialového obleku melancholiků a zkoušející hru na jeden ze dvou kontrabasů, jež tvoří součást dekorace i další aktéry hry. Jejich neustálé přenášení a vyluzování tónů se ale časem stane jen ornamentem brzdícím svižné tempo inscenace.

Jak se vám líbí diváky svou divadelností pobaví a v závěru i trochu znejistí, jestli to, co sledují, je ten pravý happy end. Vždyť i epilog svěřil režisér místo Rosalindy žadonící o potlesk melancholickému kritikovi Žakovi a jeho touze pročistit tělo tohoto zkaženého světa.