Hlavní obsah

RECENZE: Jack White zakázal telefony, a přesto si všechny získal

Právo, Tereza Frýdová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

6. 7. 2022, 12:41

Při vyslovení jména Jacka Whitea se většině jako první nejspíš vybaví nezapomenutelné duo The White Stripes. Tento rok je to však už deset let, co White vydal sólový debut Blunderbuss. Na svém úterním vystoupení v pražském Fóru Karlín potvrdil, že je výborným kytaristou a zpěvákem, který má rozhodně stále, co nabídnout.

Jack White na snímku z nedávného festivalu Glastonbury. V Praze se redakčními fotografy fotografovat nenechal.

Článek

Šestačtyřicetiletý muzikant se do hlavního města České republiky vrátil po osmi letech. Vystoupil v rámci probíhajícího turné, během kterého se zastaví na více než šedesáti místech, a to rovnou na dvou kontinentech, ve Spojených státech a v Evropě. Koncertní šňůra se koná jako oslava jeho dvou zbrusu nových studiových alb. První z nich, Fear of the Dawn, vyšlo letos v dubnu. Druhé, Entering Heaven Alive, se objeví 22. července.

Úterní koncert vzbudil rozruch na sociálních sítích ještě před zahájením. Hudebník totiž divákům zakázal používat mobilní telefony. Nutno říct, že to nebylo poprvé, stejné rozhodnutí učinil již minule. Na místě tak každý zamkl mobil do látkového pouzdra, které bylo možné odemknout na k tomu určeném místě, nebo až po odchodu ze sálu.

Celý večer zahájili tuzemští Doctor Victor. Publikum bylo na začátku jejich vystoupení trochu strnulé, což ale dlouhovlasého frontmana Vojtěcha Bureše ani na chvíli nezastavilo od neustálého povzbuzování. Mimoto předvedl skvělý pěvecký i kytarový výkon, a nakonec rockovými riffy mnohé rozpohyboval. Doctor Victor byli ideálním předskokanem pro zahájení rockového večera. Kromě vlastních skladeb vyšvihli i coververzi Purple Rain od Prince.

Jack White svůj set otevřel rytmickým singlem Taking Me Back, který na podzim minulého roku představil rovnou ve dvou verzích. Jak se dalo předpokládat, program stál na písních z jeho sólové tvorby. Pro potěšení všech však zazněly i známé skladby z éry The White Stripes, se kterými navíc nečekal až na konec koncertu. Diváci si tak mezi úplnými novinkami či již zaběhlejšími kousky (Love Interruption, That Black Bat Licorice) zazpívali například Fell in Love with a Girl nebo A Martyr for My Love for You.

Jak je u Jacka Whitea zvykem, k publiku promlouvá spíše střídmě. Namísto toho prodlužuje pasáže písní kytarovými sóly a nabízí tak pozorování té hravosti, pro kterou je ve své tvorbě známý. A ač délku kytarových aranží chvílemi protahoval velmi, vždy byly stvrzením jeho mistrovského ovládání nástroje a byla radost to pozorovat. Jelikož bravurně hraje na mnoho nástrojů, nebylo překvapením, že pro přednes několika písní zasedl také k pianu.

Vizuální doplnění koncertu bylo decentní. Ať už se na projekčním plátně promítaly motivy skladeb, nebo živý přenos jednotlivců kapely, vždy příjemně doplňovalo hranou muziku. Hlavní barvou večera byla samozřejmě modrá, na kterou si Jack White před pár měsíci obarvil vlasy.

Po hodině a dvaceti minutách pódium na chvíli opustil, aby se vrátil s několika přídavky. Jedním z nich byl hit Steady as She Goes od skupiny The Raconteurs, jejíž je součástí. Večer pak zakončil legendární skladbou Seven Nation Army z roku 2003.

Dvanáctinásobný držitel ocenění Grammy ve své tvorbě zdařile snoubí prvky několika hudebních žánrů a v Praze odehrál výborný koncert. Potvrdil, že je interpretem disponujícím kvalitami, díky kterým si publikum naprosto získal.