Článek
Je čím dál tím jistější, že v dnešním vyčerpaném filmu vládne vlna tzv. falešné nostalgie. Filmaři, kteří nemohli dobu 60. let zažít, nebo byli moc malí na to, aby chápali svět kolem, touží točit retro. Touží točit o době, kterou znají zase jen z filmů, a proto jim připadá tak „super”. A diváci? Ti jim to žerou i s navijákem. Sotva se pořádně vychechtali u stylové taškařice Kingsman: tajná služba, dorazilo do kin Krycí jméno U.N.C.L.E.
Jde o film zcela nerealistický, v žádném případě ne o thriller, ale spíše o legrační sled ptákovin, stylizovaných obrazů, mírných parodií a hlášek. Americký a ruský agent jsou nuceni v Itálii šedesátých let spolupracovat, aby zhatili plán tajemné mezinárodní zločinecké organizace, která vlastní jadernou zbraň. Nejdříve však osvobodí ve východním Berlíně sličnou automechaničku, která jim může podat informace o otci, bývalém nacistickém vědci.

Elizabeth Debická jako zlá milionářka
Hlavní hrdinové celou dobu vypadají jako modelové, kteří právě vyšli ze studia. Henry Cavill je Američan Solo, Armie Hammer Rus Kurjakin. Vedle nich s téměř dětskou nevinností poletuje mladá švédská herečka Alicia Vikanderová (automechanička), která asi umí hrát, nicméně v tomto filmu slouží hlavně jako pohledný věšák na retro šaty, které nemají chybu. A když si Alicia nasadí šedesátkové velebrýle a udělá takový ten tázavý výraz „Jsem mazaná, ale zároveň koketně bezmocná“, je hodně zábavná.
Při vší úctě k ní je tu ale ještě jedna zábavnější dáma, a to herečka polského původu Elizabeth Debická, představitelka superzáporné italské milionářky. Hraje vlastně ženskou verzi různých klasických démonů ze starých bondovek a je tak strašně zlá, až je legrační.

Agenti CIA a KGB si prohlížejí krásnou automechaničku, kterou považují za naivku, ale budou se divit...
Mezi soupeřícími a věčně se na sebe vytahujícími agenty to patřičně jiskří, hlášky a kulky létají vzduchem. Nakonec je ale převeze suchý britský agent v podání již viditelně stárnoucího Hugha Granta. Výsledek sice není tak třeskutě vtipný jako Kingsman nebo kdysi Austin Powers, ale úsměvný ano.
Krásné momenty přicházejí v podobě choreograficky ladné honičky v trabantech (možná jste nevěděli, že východoněmecký „trabi“ může akcelerovat jako porsche) nebo při tanečním čísle s kultovní písní Cry to Me (znalci jistě vědí, že ji zpívá Solomon Burke a hrála zásadní roli i ve filmu Hříšný tanec). Režisér Guy Ritchie zase moc dobře ví, že polovinu úspěchu filmu tvoří soundtrack, který je v tomto případě špageťácky tarantinovský, swayzovsky hříšně roztančený a naprosto lahodný.
Celkové hodnocení: 80%