RECENZE: George Harrison - Za zamčenými dveřmi

Příběh nejméně nápadného člena slavné skupiny totiž napsal několik let po jeho smrti v roce 2001, tedy v době, kdy už byly mnohé záležitosti vyřešeny a uzavřeny. Využil toho ku prospěchu díla.

Kniha Za zamčenými dveřmi proto předkládá pohled na Harrisonovu životní anabázi s patřičným odstupem a nadhledem, tedy objektivně, bez snahy přiblížit muzikanta jiného, než jaký ve skutečnosti byl, a už vůbec ne jako mytickou postavu.

Harrisonův život byl strhující, plný neuvěřitelných úspěchů, šťastných setkání i náhod, ale stejně tak smutků, depresí a z velké části pochybností.

Thomson přináší pohled jak na období jeho dospívání, tak na časy vzniku Beatles, jejich pobyt v Hamburku, beatlemanii, muzikantovo ovlivnění východní duchovní filozofií, hořký rozchod kapely, sólovou dráhu, život v obklopení osudových žen i poslední roky s rakovinou, které čelil vyrovnaný, v duchu filozofie Hare Krišny, jíž svůj život od roku 1966 zasvětil.

V této zásadní otázce nicméně Thomson vysvětluje, že byť měl Harrison vedle sebe významné duchovní učitele a jeho hudební myšlení se postupně vzdálilo pohledu na rock’n’roll, jak jej praktikovali v Beatles, nebyla druhá část jeho životní pouti pouze duchovní.

Píše o experimentování s drogami, alkoholických i sexuálních orgiích, a aby přesvědčil fanoušky Beatles a Harrisona o tom, že nehledá senzaci, nýbrž předkládá fakta, využívá vzpomínek a potažmo citací různých osob, které byly v inkriminovaných časech v kytaristově blízkosti a jsou důvěryhodné.

Vyprávění díky tomu stojí na pevných základech. Pokud jsou některá témata diskutabilní, například neúspěch Harrisonova amerického turné v roce 1974 či jeho schopnost hrát na sitár, nabízí Thomson několik různých či protichůdných názorů a ponechává na čtenáři, jak se k nim postaví.

Je ve svém vyprávění maximálně objektivní a odhaluje i Harrisonovy nejistoty a slabé stránky. Ať už to byla jeho podceňovaná pozice ve skupině Beatles, neschopnost prosadit se v kapele autorsky, pokus odejít z ní již v roce 1966, nebo rozčarování nad tím, když McCartney v roce 1970 oznámil svůj odchod ze sestavy, aniž by to s ostatními konzultoval.

Nejslabší stránkou byl ale nikdy nekončící boj umělcova duchovního přístupu k životu s prvky ryze neduchovními.

Kniha je napsána jako román. Přestože jsou v ní pasáže, kdy se Thomson zabývá odbornými věcmi a zasvěceně popisuje například písně na albech, příběh graduje, nezdržuje se detaily a plynule směřuje až ke dnům po Harrisonově smrti, kde skončí. K tomu samozřejmě přispěl i dobrý překlad Raniho Tolimata.

Rozhodně je to jedna z nejlepších hudebních biografií, které se v poslední době objevily na českém knižním trhu.