RECENZE: Ewa Farna dala svému popu více odstínů

Přitom nelze říct, že by se stylově usadila jen v jednom žánru. Nová kolekce je, pravda, popová, nicméně čitelné jsou i další inspirace. Třeba gospelové zpívání v úvodní Umami. Svědčí o tom, a další skladby to potvrzují, že Farna miluje zpěv (sbor se ještě několikrát do písniček vrátí), prolínání hlasů a s gustem servíruje chvíle, v nichž popouští uzdu svému hlasovému rozsahu, zvláště pak směrem k vysokým polohám.

Ty okamžiky jsou uchu lahodící. Společně s příjemnou barvou hlasu a dobrou artikulací říkají, že Farna je ve skvělé pěvecké kondici, v nejlepší, v jaké kdy byla. Řídce tomu jen zaškodí nesprávné přízvuky v textu (například „Proti vůli svý říct svoje nééé“ v písni No ne, či „Místo knihy film a místo věty heslóóó“ ve skladbě Zkraceno v překladu, ačkoli v tomto případě to může být vzhledem k tématu písně vtípek). Jde ale o výjimky, neboť jinak dodržuje přízvuky pečlivě.

Třináct položek na desce si mezi sebe rozdělilo několik producentů. Každý z nich pro tu svou udělal maximum, což s přihlédnutím k tomu, že jako základ měli k dispozici dobře vymyšlené písně, přineslo album velmi vyrovnané. Nepadá mu řemen, každá písnička má osobitý charakter, žádná zvukově ani stylově zásadně nevybočuje a opřené jsou obvykle o výrazný melodický nápad.

Přestože jde o moderní popové album, Farna a její producenti nepropadli touze skladby takzvaně přeprodukovat, zvukově načinčat. Ponechali jim v podstatě klasickou písničkovou formu, jen k základním živým zvukům přidali nepřehlédnutelnou hrst elektroniky, která primárně slouží písním. A tak není těžké si je pozpěvovat bez toho, že by měl člověk pocit, že mu k tomu chybí instrumentální stopy.

Nejvýraznější jsou Verze 02, Tělo, Vařím z vody či Ross & Rachel. Tyhle písničky mají potenciál zůstat v koncertním repertoáru zpěvačky i tehdy, až bude v budoucnu propagovat další, nové. Pozoruhodný je pak hlasový vklad Sofjana Medjmedje v Reinkarnační. Nejde totiž o bezpohlavní rapovou aktualitu (jak se to často děje), ale o razantní vklouznutí do písně a její následné sebejisté uchopení, které jí dá nový pocit, novou barvu.

V textech je Farna osobní. Zpívá o svém vztahu k synovi, o změnách, jimiž prošla, o lásce ke svému tělu, o tom, co se za poslední roky naučila. Používá k tomu přirozený jazyk. Její slovní obraty nejsou žádné básně, jsou ale funkční, srozumitelné, a když je v nich malé tajemství, není složité se mu dostat na kloub. A je i vtipná, třeba v písni Zkraceno v překladu, v níž je několik úsměvných obratů („Ze všech stran se zkratky valí, zkrácené mám už i svaly, krátkou mám i dlouhou chvíli…“).

Ewa Farna by v tomto hlasovém rozpoložení jistě dokázala zazpívat ledacos, mohla by se klidně věnovat i jazzu nebo šansonu. Zůstala však na popové cestě, přijala její současnou chuť, přidala k tomu vlastní představu a dala svému popu více odstínů a pocitů. Byla to dobrá volba.

Hodnocení: 85 %

Může se vám hodit na Zboží.cz: