RECENZE: Chatrně spíchnutý sen

Dvě postarší sestry, úřednice Věra a učitelka Květa, se vydají z rodného Náchoda do Stavovského divadla na představení Rusalky. Přijdou pozdě a způsobí přerušení představení.

Po diskusi s dirigentem se najednou objeví problém se strojem na sny a dámy se ocitnou na jevišti, kde začnou hledat svého ztraceného otce. Ten je jako malé opustil, protože si šel plnit sen stát se slavným hercem.

Úvod s přerušenou operou je vtipný a slibný. Ale jakmile se dámy propadnou do snu, začne text honit mnoho zajíců neboli témat najednou, od opouštěných dětí přes vinu a odpuštění až k magii divadla, jež se prezentuje značně chaotickou procházkou zákulisím, kde se musí mihnout postavy spojené s historií Stavovského divadla.

Samozřejmě Mozart a jeho rodina, bůhvíproč právě Hugo Haas se svým příběhem vyhnaného židovského umělce, ale také královna Mab se svitou elfů, Komtur z Dona Giovanniho či had z Kouzelné flétny. A také Rusalka, která se ale ve Stavovském divadle nikdy nehrála.

Všechno je to chatrně spíchnuté, text se čím dál víc propadá do vysvětlování. Věty typu „Každý by si měl jít za tím, co miluje. Ale ne každý to dokáže“ nebo „Existují sny, které nikdy nezmizí, protože navždy zůstávají v lidské paměti“ šustí papírem a poučováním.

Režisérka Anna Klimešová má naštěstí dar hravosti, takže se jí daří vytvářet na jevišti občas vtipné a imaginativní obrazy, ale slabiny textu zakrýt nemůže. A pro výborné herečky, jakými jsou Jana Preissová a Johanna Tesařová, jsou Květa a Věra danajským darem, protože v nich, stejně jako v Haasovi Saši Rašilova, prostě není moc co hrát. Ještě nejlíp je na tom Pavel Neškudla hrající Haasova psa.

Pro koho je tenhle chatrně spíchnutý sen určený, těžko říct. Děti nejspíš moc nepobaví a dospělé nudí.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Stavovské divadlo