Hlavní obsah

RECENZE: Benjamin Stevenson a desatero pátera Knoxe

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

1. 8. 2023, 9:02

Detektivky musí být rafinované. V současné době, kdy jich celosvětově vycházejí kvanta, vyžadují nadto stále nové nápady a překvapení, aby se v silné konkurenci alespoň trochu prosadily. Kniha Každý z mé rodiny někoho zabil je toho důkazem. Je tajemná, dramatická, nápaditá, a ještě k tomu vtipná.

Článek

Australan Benjamin Stevenson spojuje spisovatelskou činnost se zkušeností stand-up komika a nese mu to ovoce. Jeho první román Greenlight (2018) byl nominován na cenu Neda Kellyho za nejlepší kriminální debut, počin Eighter Side of Midnight (2020) se dostal do výběru na International Thriller Writers Award za nejlepší původní paperback a novela Find Us (2021) se stala mezinárodně nejprodávanější audioknihou.

Třetí román, Každý z mé rodiny někoho zabil, přitahuje pozornost už jen názvem. Přitom není klasickou detektivkou. Stevenson si v něm vedle vyprávění samotného příběhu se čtenáři hodně povídá, dává jim nápovědy, vede je směrem, který je důležitý, zapovídá špatné úvahy, prozrazuje, co je čeká a klidně i to, na které straně knihy dojde k vraždě. Do toho vypráví příběh dostatečně záhadný na to, aby se od něho milovník tradičních detektivek neodvrátil.

Kniha se otevřeně i v náznacích hlásí ke slavným dílům detektivní literatury. Při tom vtahuje čtenáře do děje tak šikovně, že už někde v její polovině má pocit, že je její nedílnou součástí.

Sleduje v ní svérázného fanouška detektivní literatury Ernesta Cunninghama, který se účastní jednoho z nejtrapnějších rodinných setkání v historii.

Probíhá v odlehlém lyžařském středisku u příležitosti propuštění bratra Michaela z vězení poté, co Ernest svědčil proti němu. Příjezd propuštěného s sebou nicméně přinese pár záhad.

Neobvyklé spojení

Není těžké si tuto knihu od prvních stránek zamilovat. Záhada je v ní smíchána s osobitým humorem a chvílemi se příběh mění v dojemné rodinné drama, které přispívá k tomu, že je celkově bohatší. Nechybí v ní ani pár zásadních zvratů a překvapení.

Pro české čtenáře je pak příjemné, že hned na začátku dojde k připomenutí deseti zásad pro psaní detektivek od anglického kněze Ronalda Arbuthnotta Knoxe. Těch zásad, které byly základem televizního seriálu Dušana Kleina Hříchy pro pátera Knoxe. Stevenson se jimi velmi zásadně řídí.

Někdy je příliš upovídaný. V jeho podání se to ale spíše jeví jako zkouška toho, jak je na tom čtenář se schopností soustředit se. Neobvyklý způsob autorova spojení s ním je pak vrcholem díla.