Článek
Je to další produkt šoubyznysu? Těžko říct. Mahone je na pohled milý chlapec, který umí zpívat, a tak by se docela klidně mohl stát souputníkem, nebo i soupeřem Justina Biebera. Tím spíš, když Kanaďanovi přerostla sláva přes hlavu a mimo jiné už ví, jaké to je odejít od soudu a být rád, že nemusí jít do basy natvrdo.
Kdo si pamatuje na nástup boybandů v devadesátých letech, jistě hudbu Austina Mahoneho pochopí. Stylu, se kterým v písních na své desce přichází, se říká power pop. Písně v něm jsou cíleně melodické, náladou veskrze příjemné, s ohledem na věk interpreta cílené na ostatní teenagery a nesou přehledné texty, při nichž si nemusejí posluchači lámat hlavu. Nic z toho přitom není myšleno s despektem.
Obal alba Austina Mahoneho The Secret.
Album The Secret zní jako z druhé poloviny devadesátých let, jako by to byla další tehdejší deska Backstreet Boys. Pokud totiž jde o žánr, odvedli Mahone a jeho tým dobrou práci. Možná je to v rámci popu přece jenom trochu „staré“, ale to je obraz hudebního dneška. Bere se v minulosti.
Porovnávání Mahoneho s Bieberem, které se táhne zahraničním tiskem již několik měsíců, není na místě. Nahrávka mladého Texasana je vážnější než taneční počiny Biebera. Je navíc lépe pěvecky vybavený, ctí popové tradice, bere si inspiraci v plodné době a jeho větší univerzálnost mu dovoluje zazpívat i pěknou rockovou baladu s akustickou kytarou (akustická verze skladby Shadow)
Není to sice převratná deska, nicméně smysl má. Třeba aby ukázala, že pop pro teenagery nemusí být nutně pro starší posluchače nepřijatelný.
| Austin Mahone: The Secret |
|---|
| Universal Music, 30:27 |